Nové vojenské radary jsou součástí řady položek seznamu, co všechno chce česká armáda modernizovat. Jsou na něm například i pásová bojová vozidla pěchoty či tanky - a z pohledu nákupu radarů je třeba říci, že Česko shání také nové protiletecké rakety, které nahradí archaické systémy sovětské výroby 2K12 KUB.
Nabídku svých radarů podali Izraelci se systémem ELTA-2084, Švédové s radarem Giraffe 4A a Francouzi, kteří vyrábějí radary GM 200 a GM 400. Není zřejmé, o který z těchto radarů v nabídce jde (či zda o oba). Verze GM 400 má vyšší dohled (470 kilometrů proti 250 u GM 200), hůře ovšem vidí „nad sebe“.
Ministerstvo obrany teď bude nabídky vyhodnocovat. Třiatřicetičlenná komise zástupců resortu včetně Univerzity obrany posoudí úplnost nabídek a v první fázi pak u osmdesáti základních kritérií rozhodne, zda je nabízený radar splňuje či nikoliv.
„Předpokládáme ukončení první fáze do poloviny září,“ uvedl mluvčí ministerstva obrany Petr Medek.
Nabídky, které projdou do dalšího kola, čeká zkoumání 360 technických i ekonomických parametrů. Vítězného dodavatele chce ministerstvo podle Medka vybrat do konce roku 2016, nákup se uskuteční na mezivládní úrovni bez prostředníků.
Pět rozmístěných radarů, tři v záloze
Radiolokátory budou určené ke sledování vzdušné situace ve výškách od sto metrů do tří kilometrů. To je takzvaná česká zóna zodpovědnosti - ke sledování provozu ve vyšších výškách jsou určené dva páteřní radary NATO na českém území.
To samozřejmě neznamená, že by kupované radary „neviděly“ výš než tři kilometry - všechny jsou navržené tak, aby mohly bezpečně sledovat provoz nejméně do 24 kilometrů, řada z nich i výše. A tedy bezpečně dohlédnou do výšek, v nichž mohou létat vojenská letadla.
Trojrozměrné radary umí zobrazovat vzdálenost cíle, azimut i výšku - právě poslední veličinu nyní musejí čeští vojáci dopočítávat prakticky ručně. Z osmi koupených radarů má být pět ve stálém provozu a tři v záloze, použitelné v případě servisu některého z rozmístěných radarů, pro expediční nasazení (radary lze přepravit aliančními letouny Hercules či většími) nebo při potřebě posílit ochranu klíčových objektů.
Kromě odlišností v technických parametrech radarů spoléhají uchazeči o dodávku radarů také na vlastní trumfy. Francouzi mají výhodu členství v NATO, nákup od nich by posílil vazbu uvnitř Aliance. Švédové už mají spolupráci s Čechy vyzkoušenou díky pronájmu stíhacích letounů Gripen, uzavřeli i partnerství s českým výrobcem lokátorů ERA.
Izraelci zase navázali spolupráci s pardubickou firmou Retia, která by se na případné výrobě radarů pro ČR mohla výrazně podílet. Oproti švédské „žirafě“ jsou izraelské radary ozkoušené v boji.
