Liberální Respekt přidal motiv "neúcta bolševismu ke zvířatům je ochránila před BSE". Komunistické Haló noviny naopak zdůraznily, že "problémy masokombinátů ztíží nemoc šílených krav".
Nevím o tom, že by tu - mimo internetu - vycházely nějaké Vegetariánské rozhledy, ani Týdeník českých hinduistů. Jinak by bylo o jeden, dost důležitý úhel pohledu víc.
Někdo si o nemoci šílených krav troufl napsat, že to je "morová rána konce tisíciletí". Kde se vzal tak přehnaný děsuplný výraz?
"Děs" má původ v propletení nakažlivé nemoci s průmyslovým životním stylem, který si neumíme odmyslet. Zvykli jsme si, že se maso vyrábí a že se neptáme jak, zvykli jsme si, že co vybereme z mrazáku v supermarketu, to zaplatíme a sníme. A najednou se to zadrhlo - to je ta rána.
Média mají ráda náhlé špatné zprávy a čtenáři se zase rádi bojí. Tudíž nemoc šílených krav je teď pro většinu publika strašidelnější než třeba AIDS. AIDS není nic nového.
Čtenáři rozdělují nebezpečí do tří kategorií.
Typ první: hrozba, co patří k věci. To jsou dopravní nehody, to je nedýchatelné ovzduší na pražské magistrále. Víme, že s tím musíme nějak vyjít, toho se nebojíme. Když vidíme pomníčky kolem silnic, přece nevystoupíme a nepůjdeme pěšky.
Typ druhý nepatří k věci, a proto z něj a kvůli němu strach máme. To je požár lanovky v Kaprunu. To je šílený dobytek.
Míra osobního ohrožení nemá se zařazením do první nebo druhé kategorie co dělat. Pravděpodobnost, že člověk zahyne při autohavárii, je mnohem větší, než pravděpodobnost úmrtí na Creutzfeld-Jakobovu nemoc. Pokud nájemník z Legerovy ulice (skoro sto tisíc aut denně) od pátku přestal kupovat hovězí, je to sice absurdní, ale pochopitelné.
Třetím typem je hrozba vzdálená. Neumíme si představit, že by nás zahubila, protože takové zahubení prostě odmítáme brát na vědomí. Skleníkový efekt? Tání ledovců?
Zkrachovala konference o klimatu? Aha, tam ten chlápek dostal dortem, vzpomeneme si na fotku v novinách. Ale bát se? Nevíme čeho.
Bylo by troufalé, chtít po médiích, aby tuhle typologii průšvihů prolomila?
