Zvítězil jste potřetí v řadě, takže je to pro vás už rutina a adventní tradice?
Ne, rozhodně to pro mě rutina není. Letos to navíc bylo obzvlášť napínavé až do konce.
Za kalendář nakonec zaplatíte 303 tisíc korun. Jaký jste měl finanční limit, za který jste už nechtěl jít?
Blížil jsem se svému limitu, bylo to na horní hranici. Je tam krátký okamžik na rozhodnutí. Nejdřív jsem udělal překlep, když jsem zadával číslo, nechtělo mi to vzít. Rozhoduje se všechno během chvíle a tři minuty můžou být hodně krátké.
PRŮBĚH DRAŽBY NAJDETE ZDE |
Přihazoval jste na poslední chvíli i v předchozích letech a osvědčilo se vám to, takže jste si to naplánoval i letos?
Spíše to vyplynulo ze situace. Na začátku jsem přihazoval, ale pak jsem měl nějakou práci a neměl čas to celé odpoledne sledovat.
Už víte, co s kalendářem uděláte?
Loni i předloni jsme kalendář věnovali brněnskému ústavu a mají je tam vystavené na chodbách. Stejně to uděláme i s tímto. Důvod, proč se toho účastníme, není kalendář, ale fakt, že to jde na dobrou věc. Pro nás je to i takové šťouchnutí, že se kalendář vztahuje k oboru, ve kterém podnikáme.
Nakolik je pro vás důležité, že peníze dostane zrovna Masarykův onkologický ústav v Brně?
Je samozřejmě hodně dobrých věcí, kterým by člověk mohl pomáhat, ale musel by mít tiskárnu na peníze. Onkologii považuji za věc, která se může dotknout každého z nás. Navíc jsem v Brně studoval, znám tam mediky.
Jak to vaši zaměstnanci vnímají, že si jejich šéf třeba místo vánočního večírku pořídí kalendář?
Myslím, že už to berou jako prestižní záležitost naší firmy a chápou, že to jde na dobrou věc. Navíc vědí, že já na pořádání večírků moc nejsem. Hlavně to ale není dobrý skutek jen můj, ale právě i zaměstnanců a našich zákazníků. Bez nich by to nebylo možné.
Co příští rok? Budete chtít pokračovat, nebo si říkáte třikrát a dost?
To je zatím hodně daleko. Uvidíme.
