Anh Van podle obžaloby v lednu 1999 postřelil legálně drženou pistolí o sedmadvacet let mladšího krajana. Kulka ho zasáhla do hrudníku, poškodila plíce a způsobila obrnu loketního nervu.
Obžalovaný nepopřel, že vystřelil. Tvrdil ale, že mířil do vzduchu. "Couval jsem, zakopl o obrubník chodníku a ztratil rovnováhu, nechtěl jsem ho zastřelit, jen zastrašit," popsal situaci.
"Hrozně jsem se ho bál. Dva roky před tím mě s několika svými známými napadl a tři hodiny mlátil. Prý jsem mu ukradl nějaké zboží, ale nebyla to pravda," bránil se drobný muž. Po incidentu si na svůj zbrojní pas pořídil pistoli.
Osudného dne se soci setkali náhodou. "Seděl ve stánku u mé známé, ke které jsem přišel vyřizovat nějaké papíry," popsal Anh Van.
"Nadával mi a vyhrožoval. Pak vstal a šel ke mně. Asi mi chtěl vzít pistoli, tak jsem ho varoval, že se budu bránit. Jak přesně vyšly rány, se nepamatuji, ale druhá šla do vzduchu."
K soudu se dostavil i poškozený osmatřicetiletý Tu Lai Xuan. Potvrdil, že se opravdu pohádali. "Co jsme si říkali, se nepamatuji. Šlo o nějaké peníze. Van vytáhl pistoli a vyhrožoval, že mě zastřelí," popsal muž.
"Během hádky jsem vstal z bedny, kde jsem seděl, šel směrem ke dveřím stánku a opřel se o veřeje. Když Van vystřelil poprvé, ucítil jsem v rameni bolest. Vím, že pak ještě vystřelil do vzduchu a pak se už na nic nepamatuji."
Postřelenému muži zůstaly na paži, rameni a zádech jizvy po kulce a operaci. "Také levá paže není tak pohyblivá jako pravá," řekl Lai.
Podle státní zástupkyně důkazy svědčí o tom, že Van svého soka usmrtit nechtěl. "Klidně to totiž mohl udělat. Stál od něj pár kroků, mířil přímo na něj a se zbraní jako veterán vietnamské války zacházet uměl," uvedla státní zástupkyně.
"Na druhou stranu nešlo ani o nutnou obranu, protože obžalovaný mohl kdykoli stánek opustit, ani o náhodu. Svědci tvrdí, že neklopýtl." Navrhla ale vzhledem k bezúhonnosti obžalovaného trest podmíněný.
