Platí i přímá úměra: děti, které někdo z dospělých sexuálně zneužil, skončí dvakrát častěji na ulici než jejich šťastnější netknutí vrstevníci.
"Studie potvrdila, že dětská prostituce je mimo jiné důsledkem zneužívání a zanedbávání dětí v rodinách, ústavech, ale i v celé společnosti," vysvětlila psycholožka Hana Halfarová, která se na výzkumu podílela.
Kvůli tomu, že stát málo chrání práva dětí (zejména těch nejohroženějších - odložených v ústavech), kritizoval Česko už dvakrát příslušný výbor Organizace spojených národů.
Vláda teď slibuje, že pro děti začne něco dělat: ve středu schválila plán boje proti pedofilům, připravenou má i analýzu kriminality dětí, které utekly z výchovných ústavů.
Kabinet chce navíc sjednotit dosud roztříštěnou ochranu dětí pod jediné ministerstvo. Tak, aby se třeba dalo spočítat, kolik dětí žije na ulici, a zjistit, odkud utekly.
|
Děti konečně dostanou vlastní ministerstvo Přesně sedm a půl roku Česku trvalo, než vyslyšelo kritiku Organizace spojených národů a uznalo, že špatně chrání práva dětí. Vláda to chce napravit: místo nynějších pěti ministerstev se o děti bude starat jediné. Ale konečně pořádně. Šestadvacetiletý pražský prostitut Mirek by o tom mohl napsat celý román. Mladý muž, jehož celé jméno MF DNES zná, ale na jeho přání ho nezveřejňuje, strávil polovinu svého života na ulici. Kdyby svá "dobrodružství" s klienty zaplatil životem, nejspíš by se o tom nikdo ani nedozvěděl. Od svých třinácti, kdy utekl z výchovného ústavu, totiž Mirek nikomu nechybí. Policisté se po malém zběhovi přestali pídit po pár měsících: jakmile vychladla jeho stopa. A z kolonek pohřešovaných definitivně "vypadl" ve chvíli, kdy mu bylo osmnáct. "Nechtěl jsem do ústavu. A ve třinácti jsem nenašel jiný způsob, jak se uživit, a přitom nemuset zpátky," říká Mirek. Jeho případ dokládá, jak špatně se české úřady starají o děti: hlavně o ty nejohroženější. V dětských domovech a polepšovnách vyrůstá 7270 dětí, dalších 1541 jich je v kojeneckých ústavech. Nad jejich právy bdí celkem pět ministerstev - zdravotnictví, vnitra, školství, sociálních věcí a spravedlnosti. Jenže žádné to nedělá pořádně. Za to, že se dost nestará o práva dětí, Česko už dvakrát kritizoval Výbor pro práva dětí OSN. Poprvé už v roce 1997. Vláda mu teď dává za pravdu. "Je jasné, že musíme ochranu dětí sjednotit," míní ministr práce a sociálních věcí Zdeněk Škromach. Totéž stojí i v analýze, kterou si vláda nechala kvůli mezinárodní kritice zpracovat. K čemu nynější chaos vede? Tak třeba zrovna teď pracují úředníci ministerstva školství a ministerstva práce nezávisle na sobě na dvou různých novelách téhož zákona. V jedné se navrhuje zavedení profesionálních pěstounských rodin, do kterých by ředitelé ústavů mohli posílat své svěřence. V druhé novele se s ničím takovým nepočítá a rozvíjí se nynější stav, kdy děti do náhradních rodin umisťuje výhradně soud. Navíc nikdo pořádně neví, kolik dětí je v Česku dlouhodobě pohřešovaných. Každá instituce si je totiž vykazuje zvlášť. Zneužité děti pro změnu neeviduje vůbec nikdo. Právě tohle všechno by se ve chvíli, kdy by se o děti začalo starat jediné ministerstvo, mělo změnit. Definitivní schválení příslušného návrhu čeká už jen na to, až bude sestavena nová vláda. "Zbývá dojednat, který resort by si ochranu dětí vzal na starost. Nejspíš to bude školství," upřesnil Škromach. |
