Čtyřiatřicetiletý Ševčík působil jako ředitel nadace Františka kardinála Tomáška, od které se už po jejím založení distancovalo pražské arcibiskupství.
Bez vědomí církevních hodnostářů totiž nadace zneužívala jméno a znak zesnulého kardinála. V roce 1997 odebírala od firem zboží určené pro lidi postižené povodněmi. K nim se však žádná pomoc od nadace nedostala, firmy nedostaly zaplaceno a část zboží zmizela neznámo kde.
"Ševčík zneužil přírodní katastrofy. Svými činy navíc ohrozil ochotu firem poskytovat prostředky na humanitární účely," konstatoval v dubnu v odůvodnění rozsudku soudce Městského soudu v Praze Bohuslav Horký. Zvlášť zavrženíhodným způsobem trestné činnosti odůvodnil také výši trestu.
Ševčík přesvědčil podnikatele o poctivosti své humanitární činnosti i přesto, že nadaci kardinála Tomáška zpochybňovala církev už od jejího založení v roce 1992 a čtyři roky ji vyšetřovala policie.
Prezidentem podvodné nadace byl bývalý mluvčí lidové strany a poradce Josefa Luxe Vladimír Elis. Ten se později dva roky skrýval před policií, protože ho podezírala z jiné trestné činnosti. Po svém dopadení v roce 1999 vyslechl podmíněný trest za pozemkové podvody. V případu svého podřízeného Ševčíka ale nyní figuroval jen jako svědek.
Státní zástupkyně při své závěrečné řeči připustila, že Elis mohl být i v pozadí Ševčíkovy trestné činnosti. Účast na povodňových podvodech mu ale nikdo neprokázal. To potvrdil i soudce Horký. "Nemůžeme zodpovědět, zda byl Ševčík jediným pachatelem. Byl to ale on, kdo činnost centra nadace organizoval a zboží objednával," vysvětlil soudce.
Na počátku rozsáhlých podvodů byly inzeráty v denním tisku. Ty Ševčík objednal krátce po začátku povodní. Nadaci Františka kardinála Tomáška v nich nepravdivě označoval za centrum povodňové pomoci. Od firem, které na inzeráty reagovaly, pak odebíral nejrůznější zboží, počínaje pokrývkami a konče nejmodernější výpočetní technikou a mobilními telefony.
"Po mnoha podvodech z počátku devadesátých let už v té době firmy většinou nedávaly zboží na fakturu. Při povodních ale udělaly výjimku," vysvětlila podstatu Ševčíkovy činnosti státní zástupkyně Jaromíra Biolková. Pokud chtěly firmy před dodáním zboží zaplatit alespoň zálohu, obžalovaný jim v mnoha případech zaslal falešné potvrzení o bankovním převodu. Na účtu nadace bylo ve skutečnosti pouze 1 100 korun.
Ševčík před soudem odmítl vypovídat. "Neměl jsem v úmyslu se dopustit nějakého podvodu. Byla to spíše moje nezodpovědnost," řekl před vyhlášením rozsudku. Proti němu ale svědčili všichni tehdejší zaměstnanci nadace. Kromě podvodů uznal soud jeho vinu ještě v případě zanedbání povinné výživy. Ševčík totiž neplatil na svou dvanáctiletou dceru.
