Třicítka krajských kandidátů socdem podepsala úpis (krví?), že budou loajální, dochvilní, poslušní, jinak je matka partaj oškube. Je to antipřeběhlické know-how strany, vysvětlí Rath.
I Sládek míval know-how: republikánští poslanci modrookému vůdci podepsali milionovou směnku. Vůdce ji měl pro případ poslancovy vzpurnosti v trezoru. Hádanka pro bystré voliče: najdeš tři rozdíly mezi oběma know-how?!
Nemá smysl lámat si hlavu otázkou, jak pan Rath připadl na čtyři miliony. Že by kampaň pro třicítku středočeských kandidátů stála 120 milionů? Pak vzhůru, daňoví poplatníci, kteří stranám nuceně sypeme do pokladen, vyrazme do ulic!
Vážnější je otázka, jací lidé se chtějí stát krajskými politiky, nemají-li problém podepsat vyděračský glejt. Půjdou tihle stateční zástupci lidu jako ovce za pasáčkem? Sklopí hlavu, stáhnou uši, a to i v případě, když se partajní náčelníci zblázní? Asi ano, asi proto čtyři miliony. Taková suma přitlačí ke zdi.
Nejvážnější otázkou je obyčejné PROČ? Jednoduchá odpověď: pro poslušnost. Co ČSSD nezajistí kvalitním výběrem důvěryhodných lidí, to Rath zařídí čtyřmilionovým bičem. Říká: ODS naše lidi vydírá, korumpuje, proto přebíhají. Mohl by říkat: naši lidé jsou vydíratelní, korumpovatelní, proto přebíhají.
Přeběhlíci, odpadlíci alias konstruktivní poslanci opravdu nejsou obdivuhodní, kluby fanynek nemají. Nepřesvědčili, že je ke vzpouře proti Paroubkovi vedly hluboké důvody, pevné zásady, široké srdce.
Zkraje nedospělých devadesátých let se poslaneckým přeskokům ze strany do strany říkalo politický turismus. Dnes je turismus individuálnější záležitostí, proto i tvrdší slovo "přeběhlík".
Přeběhlictví zavání korupcí, znevážením vůle voličů. Zvolím socialistu, vyklube se pravičák. Zvýšený výskyt přeběhlíků vede k úvaze, zda si svůj hlas radši nepověsit na nástěnku v kuchyni. Ale bránit přeběhlictví krvavým úpisem je hloupé, nemorální a ponižuje principy demokracie mnohem víc. U sládkovců předvídatelné, u sociálních demokratů varující.
Podle ústavy patří mandát poslanci, nikoli straně. I když si poslance podle strany volíme. Nad hlasem poslance má vládu pouze svědomí. David-čert-Rath svědomím není. Ani sociální demokracie nepohrdla přeběhlíkem. Když opilce Kotta vyloučili z ODS, neodkopla ho štítivě od sebe – pilně s vládou socialistů hlasoval. Rathovi pomohl schválit zákon o nemocnicích. Proč se dnes Rath nad přeběhlíky čílí? Zaplatil by za Kotta ódéesce miliony, kdyby měla rathovský úpis? I po posledních volbách Jiří Paroubek naznačoval: mám přeběhlíka v rukávu, stačí, aby mi prezident dal šanci vykouzlit vládu.
Snaha spoutat poslance poslušností je stará. První republika to znala: mandát fakticky patřil partaji, ne poslanci. Vzepřel se, šel před volební soud, do Sněmovny se už nevrátil. Z poslanců se stali poslušní kývalové vůle sekretariátů. Politický osud poslance na voličích nezávisel. Osobnosti na politiku kašlaly, kdo by hrál předepsanou roli?
Demokracie je obtížná, počítá totiž s lidmi. Lidi mívají svůj rozum. I politici. Rozum politiků ne vždy spoutáš. U vojska je to prostší: zběha zastřelí. My jsme humánní, střílet přeběhlíky se nesmí. Místo střílení podepisují se milionové úpisy. Proč tedy rovnou nevložit všechny mandáty do rukou vůdce, hlasoval by podle strany za všechny sám?!
Taková osvícená diktatura. A proč osvícená? Heil! Čest práci!
