"Je to pro mě tak dojemné. Stojím tu a rozhlížím se po místech, která znám jen z vyprávění a starých fotek mého dědečka. Tahle chvíle pro mě moc znamená, vážně," podotkla v úterý v Třebíči Brazilka.
Dolores Bata Arambasic* Narodila se roku 1948 v brazilském Sao Paulu Ljubogradovi Arambasicovi a Ludmile Amálii Baťové. Dolores je tedy vnučkou Jana Antonína Bati. * Vystudovala práva a stala se advokátkou. Má tři dcery. * Nyní se s rodinou věnuje farmě na hovězí dobytek v Bataypoře, kterou založil její dědeček. * Baťovi potomci se roky soudí s českým státem o navrácení majetku v hodnotě okolo pěti miliard amerických dolarů. Třebíčského areálu se to ale netýká. |
Vnučka slavného československého průmyslníka Jana Antonína Bati navštívila bývalou třebíčskou továrnu na boty BOPO, jež za první republiky patřila její rodině. Kdysi největší podnik svého druhu ve střední Evropě zkrachoval před třinácti lety, nyní se areál proměňuje v městskou čtvrť s byty, kancelářemi a firmami.
I malá výroba bot si tu našla místo. "Mám strašně ráda tu vůni, když se vyrábějí boty," podotkla příznačně Baťova vnučka a s povděkem si provoz prohlédla.
Paní Dolores se s dcerou Robertou v úterý v Třebíči ocitly náhodou. Byl to nápad Pavla Herota, básníka z Martínkova, s nímž mají společného známého, nakladatele Marka Belzu. Slovo dalo slovo a obě dámy souhlasily se zastávkou na Vysočině.
Dědeček byl pozitivní člověk, nikdy jsem ho neviděla rozčílit se
"Dědeček byl energický, vlídný a pozitivní člověk. Nikdy jsem ho neviděla rozčílit se. Navíc byl velký vlastenec. Narodila jsem se v roce 1948, on zemřel v roce 1965. Znám ho tedy z doby, kdy na tom byl nejhůř," vzpomínala paní Dolores.
"V Československu mu stát zkonfiskoval majetek na základě nepravdivého tvrzení, že kolaboroval s nacisty. Po Listopadu se dočkal očištění svého jména. Do konce svého života byl ale činorodý," dodala.
Že opět na povrch vyplul nějaký jeho smutek, prý rodina poznala, když chtěl být sám se svými myšlenkami a procházel se za domem v zahradě.
Podle Dolores Janu Baťovi uškodil Edvard Beneš. Před válkou ho průmyslník navštívil a žádal, aby se země nevzdávala Německu, protože má dost prostředků na obranu. Prezident ho však odbyl.
"Máme důkazy, že Baťa za války finančně podporoval pod různými jmény tuzemský odboj. Ješitný a pletichářský Beneš to nepřekousl, proto po válce následovalo zabavení Baťova majetku," konstatoval nakladatel Marek Belza.
Pro co dnes nemám řešení, zítra ráno půjde
"Dědeček nám vždycky opakoval pro život zásadní věc. Člověk se nikdy nesmí vzdát. Co mě dnes zmáhá a já pro to nemám řešení, to zítra určitě půjde. Ráno se probudím a vymyslím to," podotkla s úsměvem paní Bata Arambasic.
Ještě před dvaceti lety pracovala v Sao Paulu jako advokátka, pak se rozhodla pro změnu. Její rodina si pořídila farmu s hovězím dobytkem v osadě, kterou v Brazílii její dědeček založil. Třináctitisícové město se jmenuje Bataypora, v překladu Baťova Dobrá Voda.
"Teď tam u nás pomalu začne zima," zmínila. Město žije pospolitým životem i díky tomu, že do další větší osady je to desítky kilometrů.
"Máme spolek Klenot, věnujeme se českému a moravskému folkloru. Vlastníme kroje z různých regionů. Ve spolku jsou převážně místní, kteří nemají vazbu na Česko, ale české a moravské tance se pro ně staly srdeční záležitostí. Členem je dokonce jeden černoch, moravský kroj mu opravdu sluší. Dokonce náš soubor loni v Praze vyhrál mezinárodní folklorní přehlídku," přiblížila Baťova vnučka.
Mimochodem, mluví dokonale česky, protože se tak v její rodině nikdy nepřestalo mluvit.
Její dcera Roberta češtině rozumí, ale umí jen pár slov. Je učitelkou angličtiny v Sao Paulu.
"Českou kulturu mám v sobě hluboko. Když jsem byla malá, doma jsme nikdy neměli brazilské Vánoce, ale české. Smažila se ryba, býval bramborový salát, stromeček se skleněnými baňkami a zpívali jsme Půjdem spolu do Betléma. Taky k nám chodil čert s andělem a Mikulášem. V Česku je krásně, jsem tu podruhé v životě a je to pro mě zážitek," dodala.
