(Ilustrační fotografie)

(Ilustrační fotografie) | foto: František Vlček, MAFRA

Jsou transgender a operaci nechtějí. Bez ní však úřady pohlaví nezmění

  • 556
Lidí, kteří v Česku žádají o změnu pohlaví, v posledních pěti letech přibývá. Loni odborná komise ministerstva zdravotnictví obdržela 106 žádostí, z nichž jen dvě zamítla. Zároveň však existují ženy a muži, kteří se narodili v těle opačného pohlaví, operaci podstoupit nechtějí, a přesto by rádi přijali jméno a doklady odpovídající jejich vnitřní identitě. V Česku to však není možné.

Přeměnu pohlaví už v Česku podstoupila přibližně tisícovka trans osob, tedy lidí, jejichž pohlavní ústrojí se během nitroděložního vývoje vyvinulo jiným směrem než mozková centra určující pohlavní identitu. Další tisíce lidí se k proměně teprve odhodlávají nebo ještě nepodstoupili „coming out“.

Žádostí o chirurgickou přeměnu každým rokem přibývá. Ještě před pěti lety jich Odborná komise pro provádění změny pohlaví, která o každé takové operaci musí rozhodnout, obdržela třináct, loni již 106. Z toho v 37 případech šlo o transgender ženy a v 69 případech o transgender muže.

Komise, kterou tvoří sexuologové, psychiatři, psychologové, urologové, gynekologové a právníci, zasedá několikrát do roka, letos již na začátku ledna stihla schválit sedmnáct nových žádostí. „Tento rok už máme jen do léta naplánované další tři zasedání komise,“ říká sexuolog a jeden z členů komise Petr Weiss. „Většina našich transsexuálních pacientů chce i chirurgickou změnu pohlaví. Mají pocit, že když jsou ženou, tak nemají mít penis a varlata. A když jsou mužem, tak by neměli mít dělohu a vaječníky,“ říká Weiss. Avšak neplatí to stoprocentně.

Někteří trans lidé operaci nechtějí

Existuje i skupina trans lidí, kteří operaci nechtějí nebo nemohou podstoupit, přesto by byli rádi, aby jejich vnitřní identita byla oficiálně na matrice uznána. Tématu se nedávno věnovala i evropská verze amerického webu Politico.

„Je to velmi aktuální problematika. My sexuologové s tím problém nemáme. Samozřejmě máme klienty, kteří nechtějí jít na definitivní operaci, tedy na odejmutí původních ženských nebo mužských pohlavních orgánů,“ říká primářka sexuologie Fakultní nemocnice Brno Petra Sejbalová. Někteří se operace bojí, jiní nemohou podstoupit ze zdravotních důvodů chirurgický zákrok nebo roční hormonální terapii, která podle zákona musí závěrečným operacím předcházet.

O prosazování práv trans lidí a zvyšování povědomí o problematice usiluje sdružení Trans*Parent CZ.

„Mám několik klientů, kteří žijí adaptovaní v opačné roli a neužívají ani hormonální terapii, protože mají zdravotní problémy. Velmi bych jim přála, aby v té roli mohli žít i úředně, aby u nich došlo ke změně rodného čísla a jména,“ říká Sejbalová. A uvádí příklad klienta, který dokládá, že se sexuální identitou to někdy může být relativně složité. „Měla jsem jednoho transsexuála, muže v ženském těle, který měl partnerku - ženu. Ta byla ovšem lesbicky orientována. Ačkoli se tedy cítil být mužem, kvůli své partnerce, kterou miloval, se rozhodl zůstat v ženském těle,“ popisuje sexuoložka.

„Každému vrátnému jsem musela vysvětlovat jméno v občance“

V řadě evropských zemí, jako je například Dánsko, Německo, Rakousko, Bulharsko, Rumunsko či skandinávské země, již trans muž může přijmout oficiálně mužské jméno a identitu a zároveň si ponechat ženské pohlavní orgány, a naopak. Česká legislativa to však zatím neumožňuje. Oficiální změně pohlaví musí vždy předcházet operace pohlavních orgánů. „Je nutná sterilizace, aby se zabránilo tomu, že muži budou rodit děti a ženy budou plodit děti,“ vysvětluje Weiss.

Muž, který prošel změnou pohlaví: Půl století nikdo nic netušil

Jenže to pro část trans mužů a žen není dostatečný argument. „Tento stav už dnes fakticky existuje, akorát rodné listy nereflektují realitu. Sama mám dceru, která má v rodném listě moje staré jméno (mužské, pozn. red.). Nekonzistence v systému tak stejně figuruje,“ říká Julie Koubová.

Navíc právě podmínka sterilizace je v současné době napadána u Evropského výboru pro sociální práva. Transgender sdružení z Česka iniciovalo kolektivní stížnost, v níž podmínku sterilizace napadají kvůli porušování práva na ochranu zdraví, které zaručuje Evropská sociální charta.

I když Julie Koubová sama podstoupila úplnou změnu pohlaví, domnívá se, že by systém neměl trans lidi tlačit do operací pohlavních orgánů, pokud si to nepřejí. „Pro ženy je to relativně dobré. Velká část z nás tu operaci chce. Muži k tomu ale někdy nemají důvod, protože výsledná plastika penisu je často takovým kompromisem,“ vysvětluje, proč část trans mužů v ženském těle po operaci netouží. „Kdyby změna legálního pohlaví byla čistě administrativní, tak by to lidem ušetřilo spoustu utrpení,“ podotýká.

Koubová operaci podstoupila před rokem ve svých osmadvaceti letech, ačkoli původně ji neplánovala. „Sama nevím, nakolik to nakonec byla moje vnitřní potřeba a nakolik podvolení se tomu, že to je vlastně v každodenním životě jednodušší. Neustále jsem totiž zažívala tlak, když bylo nutné se někde převléknout. I jít na jógu byl hrozný stres. Každému vrátnému člověk musel vysvětlovat, jak to, že je v dokladech mužské jméno,“ říká žena.

Před očima také měla různé černé scénáře. „Představa, že mi někdo skočí pod auto a budu muset jít do mužského vězení, byla hrozná,“ vzpomíná. Nakonec se proto rozhodla pro operaci a nelituje. „Teď si připadám správně,“ dodává.

Před operací je nutný rozvod a roční psychoterapie

I trans muži a ženy, kteří si chirurgickou změnu pohlaví skutečně přejí (a jichž je většina), musí podle Koubové projít zbytečně zdlouhavou a psychicky náročnou procedurou.

Trans člověk, který se rozhodne pro úplnou změnu pohlaví, musí splňovat několik podmínek. Musí být starší osmnácti let, svobodný nebo rozvedený a nejméně rok docházet na psychoterapii, během níž má sexuolog potvrdit diagnózu transsexuality neboli F-64.

Po této době přichází možnost zahájit hormonální léčbu. Většinou je toto období zároveň spojeno se změnou jména na neutrální, například René Janů. Následuje pozvolný přechod do opačné pohlavní role, aby si to transsexuál mohl ještě před definitivní změnu „nanečisto“ vyzkoušet.

Poté již přichází na řadu zmíněná komise, která individuálně rozhoduje, zda doporučí chirurgickou změnu pohlaví. Teprve po ní člověk dostane nové doklady a rodný list, v nichž už je zapsána jeho nová pohlavní identita.

„Ten proces trvá minimálně dva nebo tři roky. Procházíte ponižujícími vyšetřeními - musíte třeba vysvětlovat postaršímu lékaři, co děláte v posteli. On pak rozhodne, jestli to je dost ‚ženský sex‘ nebo ‚mužský sex‘. Do poslední chvíle nevíte, jestli vám to povolí, jestli jste naplnila dost ženských stereotypů někoho o dvě generace staršího, a jestli nebudete muset začít u jiného lékaře od začátku, testosteron vám další měsíce bude nevratně ničit tělo,“ říká Koubová.

Nejhorší období podle ní je čekání na hormony. Vidíte se v zrcadle a je vám do breku. „Musíte jít nejdřív k sexuologovi, pak na endokrinologii, pak k psychologovi, a nakonec zpátky k sexuologovi pro předpis,“ vysvětluje Koubová.

Změnu pohlaví platí zdravotní pojišťovny

Pozitivem českého systému je nepochybně v tom, že úplnou změnu pohlaví trans osobám hradí pojišťovny.

Weiss se domnívá, že je česká právní úprava v tomto ohledu velmi liberální. „Že je celý proces přeměny hrazen solidárně ze zdravotního pojištění, není ve světě pravidlem. V mnoha zemích si někteří lidé nemohou dovolit změnu pohlaví, protože je to nad jejich finanční možnosti,“ říká sexuolog.

„Je nutné zdůraznit, že možný legislativní posun by na poskytování hrazení ze strany pojišťoven neměl mít negativní dopad,“ dodává Damián Machaj z organizace Trans*parent.


Eurovolby 2024

Volby do Evropského parlamentu se v Česku uskuteční v pátek 7. a v sobotu 8. června 2024. Čeští voliči budou vybírat 21 poslanců Evropského parlamentu. Voliči v celé Evropské unii budou rozhodovat o obsazení celkem 720 křesel

Video