Ať už Mirka Topolánka hodnotíte černě nebo bíle, neupřete mu jedno: je to bojovník. A to i tam, kde by bylo lepší nebojovat.

Ať už Mirka Topolánka hodnotíte černě nebo bíle, neupřete mu jedno: je to bojovník. A to i tam, kde by bylo lepší nebojovat. | foto: Dan Materna, MAFRA

Topolánkova vláda má na vysvědčení nulu. To je slušná známka, píše Martin Komárek

  • 26
Prezident Klaus to vzkázal symbolicky: Jmenování nové vlády a konečný pád Mirka Topolánka naplánoval na státní svátek, na Den vítězství. Jen dva dny předtím mu však ještě Topolánek připravil poslední hořkou porážku. Protlačil Senátem Lisabonskou smlouvu. V májový pátek pak Topolánkův kabinet jen potichu skonal. Bez děkovných i smutečních řečí. Přechodný Jan Fischer se s pevným hlasem a vypjatou hrudí ujal svého díla.

Topolánek tedy odchází. Odchází hulvát, chachar, velké dítě, neurotik, manipulátor? Nebo naopak statečný reformátor, taktik i stratég, loajální politik, strážce českého jména v zahraničí? Vyberte si podle sympatií a antipatií.

Topolánek se nevejde do mediálních frází, jako se pro svou vysokou postavu nevejde do mnoha dveří. Přes jemu nasazovanou psí hlavu hlupáka je inteligentní. Jeden z mála politiků, který se neustále učí. Extrovertní bavič, vtipálek a vůdčí osobnost. Politik, který umí obchodovat.

Na druhou stranu nafoukaný fanfarón, který dokáže použít všech prostředků, aby dosáhl svého. Někdy se nechává unést svou "velikostí“, jeho prchlivost může ublížit. Zatvrzelý a zarputilý až do krajnosti. Někdy podléhající liberálním klišé, která nedomýšlí do konce.

Koncert pro Mirka Topolánka na Václavském náměstí v Praze (12. května 2009)

Ať už ho hodnotíte černě nebo bíle, neupřete mu jedno: je to bojovník. A to i tam, kde by bylo lepší nebojovat. Do politiky vnesl běžnou lidskost. Většinou jsou politici včetně jeho největších konkurentů Klause a Paroubka proti němu kožení. Dokonce i Václav Havel na konci svého prezidentování podléhal oficióznosti. Topolánek dokázal často najít způsob, jak přílišnou pompu shodit. Ať už vtipně nebo trapně. Někdy byly jeho ruce i ústa rychlejší než jeho mozek. A veřejnost mu právem vytýkala slova nebo gesta, která k premiérovi, byť malé země, nepatří. Přesto malé zemi získal slušný respekt v zahraničí, když přinejmenším dva měsíce dobře vedl Evropskou unii.

Ale i tak chce Jiří Paroubek postavit kampaň na volebním sloganu: Chcete návrat vlády Mirka Topolánka? Jako by Topolánek byl čiré zlo. Paroubek nemívá špatné volební nápady. Topolánek je výrazný, hřmotný, velký a někdy zbrklý. Do jeho postavy může obratný ideolog koncentrovat vše, co je vyčítáno ODS: ziskuchtivost, pletky s justicí a policií, aroganci, pohrdání běžnými lidmi, stranění bohatým, nekritické proameričanství.

Odcházející premiér neudělal nic nebo málo, aby na něho nenalepovali plakáty. Částečně za to může jeho hrdost, částečně amatérismus v zacházení s médii (to je vůbec chronická nemoc ODS). Kdo chce, může však pod plakáty vidět solidního vůdce s lidskými rysy. Politika, který při vší pragmatičnosti (často za hranicí běžné etiky) neztrácí přesvědčení a vizi.

Mirek Topolánek s Karlem Schwarzenbergem.

Topolánkovi muži

Jaký byl premiérův tým? Vláda vznikla na půdorysu tří mužů, kteří si padli do noty. Topolánek, Kalousek a Bursík si přísahali jako tři mušketýři věčné přátelství a skutečně zůstali navzájem loajální až do hořkého konce.

Jednotlivci v jejich stranách se proti triumvirátu vzbouřili. Lidovci zabránili přijetí důležitých zákonů. Nespokojení zelení a modří svrhli nakonec vládu.

Měla vůbec tato křehká vláda smysl? Co zůstane po ministrech?

Miroslav Kalousek z nich byl nejvíc vidět. Jeho reforma veřejných financí šetřila peníze a fungovala, dokud neudeřila krize. Kalousek dokázal navíc vzbudit dojem nepostradatelnosti, několikrát ho navrhovali i do Fischerovy vlády. Jako ministr financí sklízel uznání i v Evropě. V daňových zákonech však i po něm zůstává nepřehledná změť výjimek a podvýjimek.

Ivan Langer má dokonalé nadání, jak na veřejnosti působit nesympaticky. Jako první polistopadový ministr se však pokusil o skutečnou reformu policie a veřejné správy. I když je v počátcích, myšlenky, na nichž je založena, jsou správné. Policie a správa mají být pro občana, ne naopak. Sporné bylo však rozpuštění elitních útvarů, opozice mu vyčítá, že manipuluje policií.

Jiří Pospíšil začal s reformou justice, dokončil nový trestní zákoník. Podezření spojené s termínem justiční mafie však hází na jeho dílo stín.

Martin Bursík dokázal, že modrá vláda byla zelenější, než by si země zasloužila. Udržel na uzdě plány na dostavbu Temelína i prolomení těžebních hranic. I když je to proti zdravému rozumu, je to kolosální úspěch zelené ideologie.

Tomáš Julínek je postavou jak z antické tragédie. Jeho reforma zdravotnictví byla smělá a inteligentní. Špatně načasovaná, špatně prosazovaná. Ze zlatého reformního hřebu se stal hřebíček do rakve Topolánkovy vlády.

Mnozí nebyli tak výrazní. Ale zklamal někdo dočista? Určitě Jiří Čunek. Nejspíš i Aleš Řebíček. Vláda jako celek zklamala, když podporovala náhubkový zákon. Jinak byla její bilance nulová.

Jak nulová? Plusy a minusy se navzájem vymazaly. A to je v českých poměrech slušné vysvědčení. Od první Klausovy vlády byly totiž všechny ostatní v hlubokém minusu.

Schizofrenní vláda

Všechno, co lze Topolánkovi přičíst k dobru, mu můžeme i vyčítat:

1. Sestavení vlády

+ Postavil čitelnou vládu a vyhnul se velké koalici se znepřátelenou stranou. To vrátilo aspoň částečně důvěryhodnost politické reprezentaci.

- Využil politických přeběhlíků Melčáka a Pohanky. Navždy bude v podezření, že je přinutil nebo si je koupil.

2. Reforma veřejných financí

Snížil daně jednotlivcům i podnikům. Omezil schodek veřejných rozpočtů. To ozdravilo hospodářství a zdá se, že vytvořilo příznivé prostředí v boji proti krizi.

- Snížení daní nebylo tak radikální, jak ODS slibovala před volbami. Daňová soustava zůstala neodpustitelně složitá a plná výjimek.

3. Reforma zdravotnictví

+ Ministr Julínek navrhl zákony, které by změnily zdravotnictví ze zdravotnictví pro doktory ve zdravotnictví pro pacienty. Posunuly je k veřejné službě. Nevelké poplatky snížily grandiózní plýtvání a pomohly získat prostředky pro skutečně těžce nemocné lidi.

- Špatné načasování a mizerné vysvětlení poplatků proti nim zvedlo oprávněný odpor. ODS nedokázala ani další zákony projednat s koaličními partnery, a tak z nich zůstalo sice úctyhodné, ale přece jen torzo.

4. Čunkova aféra

+ Topolánek nepodlehl prvotnímu tlaku a neodvolal bez důkazů trestně stíhaného ministra Čunka. Vyšetřování ukázalo, že Čunek je se vší pravděpodobností v úplatkářské aféře nevinný.

- Vláda nebyla schopna vyvrátit nařčení, že manipulovala s justicí. Je to její největší ostuda, i když možná vzniklá jen z nešikovnosti. Topolánek nenašel včas odvahu vyhodit Čunka ne pro jeho trestní případ, ale pro zjevnou neschopnost. Když to nakonec udělal, bylo už pozdě.

5. Zvolení Václava Klause

+ Premiér se osobně zasloužil o zvolení svého nepřítele. Vedla ho k tomu politická loajalita i nutnost.

- Zvolen byl nepravý muž. Nejen pro Topolánka, ale i pro zemi.

6. Radar

+ Vláda důsledně prosazovala stavbu amerického radaru v Brdech. Chtěla tak správně zajistit maximální bezpečnostní záruky pro Česko a zároveň vyjít vstříc spojencům, kterým dlužíme.

- Z radaru se stal zbytečně ideologický symbol. Vláda naprosto selhala ve snaze vysvětlit jeho přínosy. Koordinace s americkou stranou byla podle všeho slabá a nepočítala se změnou v Bílém domě.

7. Řešení krize

+ Vláda postupovala bez velkého křiku a strašení. Protikrizová opatření, zejména pomoc podnikům a živnostníkům, jsou podle všeho účinná, země je zasažena méně než většina států Evropské unie.

- Zbytečné řeči, že se nás světový otřes netýká vůbec nebo týká málo, devalvovaly snahu vlády. Neuvážený výrok o "Obamově cestě do pekel“ nás zesměšnil.


Video