Připočtěme český důchod a je jasné, že těmhle lidem mohou být ohlášené potíže zdejšího penzijního systému šumafuk. Alibi mají – my nic, to schválil europarlament už v roce 2005.
A jak v médiích dodal poslanec Ransdorf, "dobré na tom systému je, že český stát nebude platit nic". Hm, to je opravdu výtečné, že by Unie už "tiskla" svoje peníze nezávislé na daňových poplatnících?
Aby bylo jasno, politici mají brát slušné platy. Poslanec v ošoupaném saku, s děravými botkami a nákupní síťovkou není můj ideál. Reprezentuje mou zem, pracuje pro nás voliče, měl by mít úroveň. A v cizině se žije dráž než tady. Ale jejich výsluhová penze je nemrav. Proč ten extrabuřt mají europoslanci vůbec mít?
Nasazují snad neohroženě při hlasování svůj život jako vojáci kdesi v afghánských horách? Číhá na ně v bruselských kuloárech smrtelné nebezpečí jako na policisty, kteří stíhají zločince? Nečíhá! Leda snad infarkt z litrů vypitého kafe.
Proč by se nemohli tak jako my ostatní penzijně připojistit a stát jim, jako nám ostatním, pár stovek přidá a další tisíce odečte z daní? Penzijní výslužka je vadná i z dalšího tuzemského důvodu. Co se tu rodné strany europolitiků nažvanily o nutnosti reformy penzijního systému, ale skutek utek.
Demografové varují: zeměkoule bude jedním velkým vesmírem plujícím domovem důchodců. Ekonomové počítají: mladí staré už za pár let neuživí. Současní i budoucí senioři se děsí: černý chleba, studená voda, to je naše jistota.
Česká politická elita je v klidu, euroelita dokonce ve vatě.
Protože nejsem snílek, vím, že schválené výhody ani odvážná dvaadvacítka našich poslanců nezmění, pokud by chtěla. Jako že chtít nebude. Ale kdyby je náhodou svědomí za krásných štrasburských nocí dotlačilo k nějaké společné "penzijní" akci vůči domácím kolegům, ke štěstí voliče mi to stačí. Až si coby důchodkyně dám na černý chleba kolečko salámu a vodu osladím malinovkou, vděčně vzpomenu na ty, kteří mi ten penzijní luxus umožnili. A přitom si budu pohrávat s myšlenkou, zda bych se těch úžasných prachů sama dobrovolně vzdala.
Peníze jsou totiž až na prvním místě. Hned před sexem. I proto tak po očku, leč pozorně sledujeme štrapáci Topolánkovy "sexmise" ve vile boháče a holčičkáře Berlusconiho. Neskončila, Italové si mohou pořídit do mobilu znělku s tímhle lechtivým motivem, Berlusconi žertem hnízdečko prodává, prý tam Topolánek už nepřijede, tak co s ním.
Pro celou tuhle příhodu mám jen jednovětý komentář: šmírovat lidi v soukromí je hnus, fotit je a snímky prodávat ohavnost, kupovat a uveřejňovat normální kšeft. Zaujala mne však následná reakce dvou političek, paní Borůvkové (ČSSD) a paní Talmanové (ODS). První se rozhořčila, že premiér i v soukromí reprezentuje morální a kulturní úroveň státu, nahotou podpořil pejorativní obraz českého člověka coby neseriózního Švejka. Talmanová se ohradila proti slídění a dušovala se, že na nahém Topolánkovi je spáchána montáž, ona to totiž musí vědět.
Připojuji jako třetí blondýna dodatek: nahej zadek ani nahej předek jednoho chlapa můj život ani morální a kulturní úroveň mé země neovlivní. Tisíckrát víc ji poznamená úroveň života třeba zmíněných penzistů.
A pokud by nahý zadek měl tak obrovský vliv, pak nás potěš pánbůh.
