Žádný kafemlejnek se nekonal, přestože předseda ODS je v televizi výraznější, když mlčí, než když mluví.
Jasně vítězil ve chvíli, kdy se pan Paroubek trapně zamotával do výmluv, proč nebude proti němu v Praze kandidovat.
Nenašel sílu říci: Protože bych v liberálně naladěné Praze zcela jistě prohrál.
Nejslabší byl naopak předseda ODS ve chvíli, kdy opakoval jalovou kritiku toho, že se vláda omluvila vyhnaným německým antifašistům.
Vládní gesto, krom trochy dobré vůle, nemá žádný význam a neustálé strašení Pandořinou skříňkou už voliči nespolknou. Ostatně v těchto pasážích bylo vidět, že jindy klidný Topolánek zvyšuje hlas a ztrácí logiku. Ono, obhájit logicky nelogickou politiku, to je těžké.
Ani jeden z duelantů nepřekvapil novým argumentem. Proto bylo asi zajímavější sledovat "uměleckou hodnotu" jejich vystoupení: Paroubek byl od počátku agresivnější, mistroval moderátora, Topolánek se snažil zachovat vizáž mírně pobaveného anglického gentlemana, který klidně nechá toho stranického funkcionáře mluvit.
Předseda vlády totiž jak mluvou, tak strnulým výrazem připomíná papaláše z nějaké jiné doby a nějakého jiného režimu. Když vemlouvavým hlasem opakuje frázi o tom, že policie musí konat, divák se chtě nechtě zasměje (pokud ho nezamrazí).
Mirek Topolánek naopak vzbuzuje úsměv, když se rozohní. Na rozdíl od soupeře totiž není člověk, z něhož jde občas strach. Nedokáže mluvit televizně, v jednoduchých klišé. Když předstírá rozčileného, přemýšlí nahlas a působí spíše bezbranně.
Kdyby dokázal zachovat ironický odstup, byl by silnější. Kdyby se od Paroubka nenakazil snahou skákat do řeči moderátorovi, nejspíš by jasně zvítězil.
Naopak premiér se v průběhu debaty zlepšoval. Od trapného začátku ustál těžké téma CzechTek (Topolánek nahrávky na smeč nevyužil) a závěrečné kolo o omluvě antifašistům už vyhrál.
A kdo vyhrál celkově? Po snaživém výkonu obou druholigových hráčů odpískejme remízu a doufejme, že jim trenéři zvýší dávky, aby to příště už bylo na nejvyšší soutěž…
