Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Topolánek: Nepodlézejme Rusku a Číně

  15:00aktualizováno  15:00
Je přímo naše odpovědnost podporovat demokratizaci Běloruska. Izrael považuji za jedinou demokratickou zemi na Blízkém východě, ale to nám nebrání v dobrých vztazích s Palestinci. To říká v rozhovoru pro MF DNES Mirek Topolánek.
Mirek Topolánek

Mirek Topolánek - Předseda ODS, Mirek Topolánek. | foto: MF DNES

Přejít na volební speciál

ČTĚTE TAKÉ:
Paroubek: Hlavním národním zájmem je Unie

Pane předsedo, která země kromě Česka je vám nejsympatičtější?
Bylo to vždy Slovensko. Jedním z důvodů je i to, že jsme měli společný stát, ale není to důvod jediný.

To jste ve shodě s výsledky čtenářského průzkumu MF DNES, kde jsme položili stejnou otázku. Ale existují i další nám blízké země, s nimiž máte nadstandardní vztahy?
Pohled České republiky a Mirka Topolánka se může mírně lišit. Do mého pohledu se více promítá osobní zkušenost. Rozdíl nebude velký.

Jaký tedy je?
Mám určitě daleko vřelejší vztah k Velké Británii a Spojeným státům, než jaký je v dané chvíli v rámci priorit České republiky. Nadstandardní vztahy máme se všemi zeměmi Evropské unie i zeměmi Balkánu.

Společný osud cítíme i s pobaltskými zeměmi, protože jsme se také vymanili ze jha sovětské nadvlády. Přes všechny problémy z minulosti i současnosti máme podobně dobré vztahy i se sousedními státy včetně Německa a Rakouska. Máme předvídatelnou zahraniční politiku, danou naším členstvím v EU, NATO či OSN.

Máme mít blíže k menším zemím, které mají jiné problémy a zájmy než velmoci?
Vůbec si to nemyslím. Na rozdíl od sympatií v zahraniční politice není takzvaných malých zemí. Budeme vnímáni jako vlivná země jedině při předvídatelné a seriózní politice a také při přejímání dílu odpovědnosti, který v tomto případě máme. Určitě máme témata, která můžeme přinášet do světové politiky, a neměli bychom na to rezignovat.

Jaké jsou hlavní národní zájmy země?
Další rozšiřování Evropské unie.

Váš stínový ministr zahraničí Zahradil mi před dvěma týdny řekl, že naším prvořadým národním zájmem naopak není členství v Unii.
To zaměňujete cíl a prostředek. Jsme schopni uplatňovat náš národní zájem, ale tím není být členy Evropské unie, to je pouze prostředek.

Zkuste to říci jednodušeji.
Naším národním zájmem a cílem je prostřednictvím Evropské unie uplatňovat to, co chceme. Zájmem ODS je být členy Unie, ale není to ten cíl k naplnění naší vize, což je zlepšení kvality života u nás.

A další důležité národní zájmy?
Členství v NATO, kterým jsme se vymanili z vlivu východní mocnosti a nedostali jsme se do područí jiné. Severoatlantická aliance se stále vyvíjí a dnes daleko více spolupracuje s ostatními organizacemi na kolektivní bezpečnosti. Příkladnou ukázkou podobné a dobré spolupráce je Afghánistán.

Jste pro hlubší evropskou integraci na všech úrovních, nebo upřednostňujete spíše to co Václav Klaus, tedy jen integraci ekonomickou?
Zastávám jeden ze tří hlavních názorů, které existují. Těžko se dá realizovat rozšíření i hlubší integrace najednou. Je to nemožné. Ukázalo se to v posledních letech. Ale z důvodů "rozšiřování ostrovů pozitivní deviace", jak s nadsázkou říkám, podporuji rozšíření EU.

Když si vezmete USA, které vznikaly jako unie, tak to trvalo přes sto let a poměrně krvavě. V Evropě to bude jiné než v Americe. Bude to ještě delší proces, ale nebude krvavý.

Jak si to představujete?
Řeknu to jinak: když je možné, aby někdo nebyl členem společné měny či schengenských dohod o hranicích, tak nevidím důvod, proč bychom měli být členem společné zemědělské politiky, když nás navíc destruuje.

Nechci v žádném případě podporovat posilování kompetencí a pravomocí na unijní úroveň, tím by se snížila konkurenceschopnost proti hlavním soupeřům Unie - například proti Číně a Indii. Jsem pro dramatické deregulování a omezování unijních zákonů či předpisů. Velké státy vůči nám také drží umělé diskvalifikační bariéry. I to odmítám.

Má mít Unie ústavu podobnou té, která už byla odmítnuta?
Ani náhodou. Naopak chci daleko jasnější pravidla daleko jednoduššího fungování, to stará ústava nesplňovala. Byl to obrovský, nesrozumitelný, zavádějící dokument a nic nepřinášel. Pokud vznikne jiný, jednodušší, jsme ochotni diskutovat.

Podívejme se na současné největší problémy světa. Svět je znepokojen jaderným programem Íránu. Kdyby selhaly všechny snahy o dohodu, podporoval byste vojenský úder proti režimu v Teheránu?
Pokud selžou standardní metody mezinárodního práva a prostředky, které má v rukou například OSN, musí nastoupit jiné mechanismy. Třeba sankce. Pokud selžou i ty, musí nastoupit vojenská síla. Na rozdíl od Iráku to není ale nic jednoduchého.

Takže válku byste v takovém případě podpořil.
Když se ukáže, že Írán skutečně ohrožuje jiné státy za použití nukleárních zbraní, tak jsem i pro užití těchto donucovacích prostředků.

Kdybyste byl premiérem, podporoval byste, abychom byli členy koalice v případné válce proti Íránu?
To u nás není osobní rozhodnutí premiéra. Podporoval bych symbolickou vojenskou účast, protože bojové jednotky pro podobný zásah nemáme. Můžeme nabídnout jednotky chemické či týlové.

Když jste hovořil o Iráku a vidíte tamní dramatickou situaci, bylo svržení Saddáma Husajna správné?
Ano. Pro mne ani tak nebylo důležité, zda se tam najdou zbraně hromadného ničení, ale to, že jeho režim by je dříve či později měl. Američané však udělali v Iráku velké chyby.

Jaké?
Vojenská operace byla zvládnuta velmi dobře, ale následné období už nikoli. Nikdo nečekal, že stabilizace bude trvat tolik let. Vývoj v Afghánistánu ukazuje, že možné to přesto je. Můj kolega František Fuksa působí v kurdské části Iráku a tam je situace poměrně dobrá. Po tom všem, co se stalo v Iráku, se k Íránu složitě vyjadřuje. Nikdo si žádnou silnou odpověď nedovolí.

Ale vy možná budete premiérem.
Ta otázka je nekorektní.

V čem je nekorektní?
V případě Íránu je to všechno pouze hypotetické, ale na přímou otázku, jestli bychom poskytli pomoc spojencům v případě války, na tu odpovídám ano.

V čem nebyla otázka korektní?
Už dál na to nebudu odpovídat. Jenže tím říkáte čtenářům, že jsem nekorektní já. V čem? Sám dobře víte, že na Írán neexistuje jednoduchá odpověď.

Netvrdil jsem, že je odpověď jednoduchá, a na rozdíl od vás nekandiduji na premiéra. Ptám se za čtenáře.
Ještě ho nedělám. Až ho budu dělat, budu o tom spolurozhodovat. Myslím, že moje odpověď byla v tomto ohledu korektní.

Moje otázka také, ale pojďme dál. V souvislosti s válkou v Iráku se i v Evropě zvedla vlna antiamerikanismu. Není to pro starý kontinent do budoucna nebezpečné?
Antiamerikanismus není nic nového, některé země na něm založily svoji touhu prosadit se.

Které země?
Částečně Francie i další. Po zahájení druhého funkčního období George Bushe jsou vztahy Spojených států s Evropou lepší. Američané si uvědomili, že jejich jednostranná silová řešení vyvolávají i u jejich spojenců velkou nedůvěru, a začali více diskutovat o své zahraniční politice. Postavení USA je přitom unikátní, je dominantní a já ho respektuji.

Mohou být vztahy Ameriky a Evropy dále narušovány?
Jednoznačně platí, že oslabení euroatlantické vazby je do budoucna z hlediska globální bezpečnosti něco, co ohrožuje Evropskou unii nejvíc. Bez servility při přijímání každého kroku americké administrativy by se měli všichni politici snažit o zlepšení americko-evropských vztahů. Na tom je založen i boj proti terorismu.

Za vzestupem antiamerikanismu je podle některých osoba George Bushe. Jak hodnotíte vy prezidenta USA?
Takhle to média veřejnosti předkládají a servírují.

To je oblíbené tvrzení politiků, že za něco mohou média.
Ona opravdu v této věci sehrávají negativní roli. Bush je představován jako člověk trochu přitroublý, který nerozumí zahraniční politice. Mám s tím osobní zkušenost.

Jakou osobní zkušenost?
Také mi byly vlepeny nálepky, například že jsem buran z Ostravy. Bush přitom není vůbec hloupý, pokládám ho za výrazného politika, který nese i určitý mravní étos. V tomto smyslu je naopak velmi silný.

Chápu to celé tak, že kdyby nebylo novinářů, je to všechno jinak.
Jste zbytečně vztahovačný. Ale mnohé evropské noviny mají z Bushe oblíbený terč, a ovlivňují tím veřejné mínění.

Přesuneme se opět na Blízký východ. Vy jste nedávno navštívil Izrael, který dokončuje zeď oddělující ho od palestinských území a jde po území, které Palestinci považují za své. Souhlasíte s její stavbou?
Při této odpovědi bych musel dlouze hovořit o důvodech vzniku státu Izrael a proč vznikla tam, kde vznikla, a jak. Považuji Izrael za jedinou skutečně demokratickou zemi v tom regionu, ale to nám nebrání v dobrých vztazích s Palestinci.

Co si myslíte o zdi, kterou chce mít Izrael jako svoji definitivní hranici?
Podle mě to bude definitivní hranice a zřejmě to vyvolá mnoho sporů. Zeď není jenom bezpečnostní. Hrozilo také, že palestinské obyvatelstvo by při současném demografickém vývoji brzy převýšilo obyvatelstvo židovské a určovalo vývoj.

Jste pro vyhlášení samostatného palestinského státu?
Jistě.

Měla by česká vláda jednat s vládním hnutím Hamas?
V dané chvíli uskupení nevzbuzuje důvěru. Podmínky, které stanovila Evropská unie - uznání Izraele a opuštění terorismu - jsou i pro mě důležité.

Teď dvě země, ke kterým se v poslední době i vy vyjadřujete. Jsou to nedemokratické režimy na Kubě a v Bělorusku.
V tom je přece jasno.

Česká diplomacie se přesto trochu liší od politiky EU. Je to v pořádku?
Ano. Zahraniční politika by totiž měla být i u nás dlouhodobou záležitostí, která by měla přerůstat mandát vlád. Musím říci, že Cyril Svoboda udržel linii, kterou jsme po listopadu 1989 u nás zvolili.

To o něm tak hezky hovoříte, protože už o něm přemýšlíte jako o příštím koaličním partnerovi?
Ne. Vyjadřuji se o něm takto už delší dobu. Je v pořádku, že udržujeme odmítavý postoj ke Castrově režimu na Kubě. V tomto případě je přínos Česka do evropské politiky nesmírně pozitivní.

A postoj k Bělorusku?
Pokud máme čtyřicetiletou zkušenost s obdobím komunismu, tak nemůže být jiný než velmi kritický. Je to přímo naše odpovědnost, podporovat demokratizaci Běloruska.

Je to poslední diktátorský režim v Evropě?
Z pohledu takto ostrých slov ano. Vždyť v rámci opozice působí i bývalá komunistická strana Běloruska.

Loni v červenci jste podruhé navštívil Čínu. Jak se má malá země jako Česká republika chovat k podobným státům, jako je právě říše středu či Rusko?
V žádném případě ne tak, jak se chováme dnes. Tedy lehce podlézavě. Měli bychom mít s Čínou korektní vztahy, ale měli bychom ji upozorňovat na problémy. Například na porušování autorských práv, důrazně sledovat čínské zboží, které k nám přichází za porušování celních předpisů.

Měli bychom tam investovat a přitáhnout čínské investice sem. Nemáme jim poklonkovat. To platí i pro Rusko. Vývoj tam sice nevzbuzuje v poslední době vlnu optimismu, ale určitého stupně demokratizace tam bylo už dosaženo.

Česko je také známé tím, že už od jeho vzniku v roce 1993 se často prezidenti, premiéři a šéfové diplomacie o zahraniční politice hádají. To nevzbuzuje v cizině důvěru. Změníte to, budete-li premiérem?
Jsem schopen se například s Václavem Klausem dohodnout. S některými jeho názory nesouhlasím, s většinou ano.

S některými?
S některými.

S kterými?
Nebudu to tady specifikovat. Lidi, kteří tvoří českou zahraniční politiku, by měli být schopni komunikace a vzájemné dohody.

Ve světě je zvykem, že si premiér vozí s sebou ministra zahraničí a prezident třeba premiéra. U nás nic takového zatím nefunguje. Změní se to po volbách?
Pokud budu premiérem, tak bude skutečně ta dohoda jednodušší.

Už se těším, jak s Václavem Klausem pojedete spolu na summit EU.
Proč ne.

S kterými zahraničními politiky si dobře rozumíte?
Se slovenským premiérem Mikulášem Dzurindou. V Británii i s Tonym Blairem i se šéfem opozice Davidem Cameronem. Byl to i španělský expremiér José Maria Aznar.

Existoval v minulosti státník, který vás inspiroval?
Určitě Winston Churchill.

Umíte si představit kromě Česka jinou zemi, kde byste mohl trvale žít?
Představit si to moc neumím. Nehledám jinou zemi. Kdybych byl sám, tak by se mi líbila Patagonie.

Já to myslím vážně, a navíc nejste sám, máte rodinu.
I já to myslím vážně, Patagonie se mi velmi líbí. S rodinou bych mohl žít třeba na Slovensku.







Hlavní zprávy

Další z rubriky

Prezident Miloš Zeman se 12. září v Praze zúčastnil jednání tripartity. Na...
Babiš dostane šanci sestavit vládu. Zeman by byl proti jeho vydání policii

Prezident Miloš Zeman počítá s tím, že šéfa hnutí ANO Andreje Babiše jmenuje premiérem. „Není to populista, je to pragmatik,“ uvedl Zeman v rozhovoru pro Blesk...  celý článek

Politici přicházejí na povolební vyjednávání do Poslanecké sněmovny (22. října...
Babiš oťukává partnery. Přijal komunisty, Gazdíka i sociální demokraty

Zástupci hnutí ANO mají za sebou první schůzky o povolebním uspořádání Sněmovny. V průhonické Sokolovně se již ukázal předseda komunistů Vojtěch Filip či...  celý článek

Volební místnosti se uzavřely v sobotu ve 14 hodin a hned se začalo se sčítáním...
S výsledky voleb Češi spíš spokojeni nejsou, ukázal bleskový průzkum

Češi nejsou spokojeni s výsledky voleb. Ukázal to průzkum společnosti Median. Podle něj většina lidí sice nemá obavy o budoucnost demokracie v zemi, dotázaným...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.