Lotyšsko a Estonsko opravdu nepatří k tématům, o kterých by se v parlamentu příliš často mluvilo. Spíše naopak - nemluví se o nich téměř nikdy.
O to víc bylo rušno, když ho nastolili komunisté v bloku věnovaném písemným interpelacím. Nešlo totiž jen o tyto země, šlo především o historické posuzování komunismu a nacismu.
Mladé poslankyni KSČM Kateřině Konečné se nelíbilo, jak jí ministerský předseda odpověděl na písemný dotaz, co říká postojům lotyšské a estonské vlády k příznivcům neonacismu v jejich zemích. Nebo-li k těm, kteří oslavují vždy 14. března boj Lotyšů proti bývalému Sovětskému svazu.
Mirek Topolánek jí - velmi zkráceně řečeno - odpověděl, že neonacismus vždy a všude odsuzoval, a pokud jde o obě země, má důvěru k jejím demokratickým vládám.
"S ohledem na rozsah a charakter těchto akcí, ale hlavně - a znovu opakuji - na demokratický charakter těch režimů lotyšské i estonské vlády, nepovažuje Česká republika za nutné významnějším způsobem tyto akce komentovat," sdělil mimo jiné.
"Vaše vyjádření považuji za hanebné a nedůstojné představitele demokratického státu," zareagovala Konečná a důrazně Topolánkovi vyčetla, že odmítá chování těchto vlád kritizovat.
"Je zřejmé, že se v Estonsku a Lotyšsku nejedná jen o nepřijatelné postoje a o jednání malých a extrémistických nacionalistických skupin, ale že tyto tendence zasahují i širší část společnosti, dokonce i úřady a státní orgány," pokračovala.
I bláboly jsou demokracie
Premiér, který do té doby velmi podrobně vysvětloval Sněmovně své stanovisko k celému problému, se nakonec neudržel.
"Já bych chtěl říci, že i to, co tady říkala paní kolegyně Konečná, je demokracie. Musíme poslouchat i takové bláboly," vyčetl jí a uslyšel bouchání do stolů od poslanců KSČM a ČSSD.
"20. století bylo velmi složité století. Všechny státy si v sobě nesou křivdy, nesou si v sobě vlastní pochybení a vlastní selhání. Česká vláda nemíní vyhlašovat Estonsku, ani Lotyšsku válku proto, že oni sami se složitě vyrovnávají s vlastní minulostí," ukončil svůj proslov, za který sklidil potlesk vlastních poslanců.
K mikrofonu nakonec dokráčel předseda komunistických poslanců Pavel Kováčik a žádal po Topolánkovi omluvu.
"Já bych chtěl poprosit pana premiéra, aby se pokusil prolomit pověst, která o něm jde společností i médii, a pokusil se paní kolegyni Konečné omluvit," pravil Kováčik, jehož slova už nechal premiér bez povšimnutí.
Spor se týkal komunistických zločinů
V pozadí velmi zajímavého sporu, který byl pro nezasvěcené možná až příliš akademický, se odrážel zásadní rozdíl v pohledu na historii těchto pobaltských zemí.
Zatímco Konečná jako komunistka nevidí ráda, jak bolestně vzpomínají mnozí Lotyši a Estonci na bývalou nadvládu komunistického Sovětského svazu, Topolánek vidí tuto historii jinak.
Poslankyně Konečná tak považuje oslavy lotyšských legionářů, kteří bojovali pod nacistickým Německem proti Sovětskému svazu, za oslavu příznivců neonacismu, a proto žádá premiéra Topolánka o veřejnou kritiku obou zemí.
Naproti tomu Topolánek - ale také vicepremiér Nečas - připomínali Konečné, že historie je složitější a zrovna komunisté v minulosti likvidovali právě mnohé Lotyše a Estonce.
Petr Nečas jí doporučil, aby si doplnila vzdělání, protože Pobaltí nezažilo pouze nacistickou okupaci.
"Fakta ukazují, že ty dvě ruské nebo sovětské okupace připravily o život srovnatelné množství lidí v těchto třech pobaltských zemích, kde byly milionové deportace," uvedl.
Poslanecká sněmovna nakonec hlasovala o "stížnosti" Konečné, která chtěla, aby poslanci písemnou odpověď premiéra nepřijali. Na svou stranu však nezískala jen těsně dostatek poslanců.
