Pro politiky podle mne z této úvahy vyplývá jasný úkol: vytvářet takové podmínky, aby společnost mohla být svobodná a lidé žili v bezpečí.
Tyto nikoli banální hodnoty si mimochodem vetklo do svého erbu Společenství uhlí a ocele, jeden z předchůdců dnešní Evropské unie.
Mladým lidem, kteří neprožili významnou část svého života za totality, se může zdát samozřejmé, že se u nás neválčí, a bezstarostně mohou užívat vymoženosti demokratické tržní společnosti, jako jsou svoboda slova, shromažďování, volného trhu i pohybu.
V historii však tyto hodnoty nikdy samozřejmými nebyly, lidé za ně museli tvrdě bojovat a přinášet oběti, často i na životech. Ve druhé světové válce i ve studené válce byly poraženy dva systémy, které se totálně snažily zlikvidovat svobodu a bezpečí občanů svých i občanů okolních zemí.
Úkol pro historiky
Je úkolem pro historiky, aby mapovali hrůzu oněch válečných a totalitních let a připomínali, čeho všeho je člověk schopen. Je výzvou pro intelektuální elity, aby nenechávaly spát lidské svědomí a vždy znovu upozorňovaly na neblahé trendy, které by mohly vést k zotročení lidské mysli a následně i těla. A je povinností politiků vést i spravovat zemi tak, aby občané mohli svobodně rozvinout svůj pozitivní potenciál a nemuseli se strachovat o bezpečnost svou a svých dětí.
Cestu nám ukazují činy zakladatelů evropské integrace. V podmínkách, jež byly daleko méně jisté i blahobytné než ty naše současné, se rozhodli nepřipustit opakování situace, která přivodila druhou světovou válku. Položili základ organizace, která umožnila všem členům rovným dílem přispívat a těžit ze společného bohatství a výhod volného trhu. Správně totiž usoudili, že nejlepší prevencí válek je svobodná demokratická společnost, kde xenofobní a nacionalistické nálady nahradí volná soutěž svobodných podnikavých občanů bez rozdílu národnosti.
Tento odkaz otců zakladatelů zůstává stále živý a aktuální i pro dnešní Evropskou unii.
Evropská společenství významně přispěla k odstranění hrozby vzniku další války mezi vlastními členy. Vůdčí roli při obraně svobodné západní civilizace před vnější hrozbou však plnila a stále plní Severoatlantická aliance, postavená na stejných duchovních hodnotách jako EU, využívající ne ekonomické, ale vojenské prostředky. To je třeba si stále znovu připomínat právě dnes, kdy v některých zemích na kontinentu sílí názor, že Evropa se bez atlantické vazby obejde a že její postavení a mír zajistí sama Unie.
Z tohoto mylného přesvědčení by nás měla vyvést přinejmenším balkánská zkušenost, kde jednotlivé evropské mocnosti nebyly ochotny potlačit své partikulární národní zájmy a k ukončení tamní války byla nutná vydatná americká aktivita a pomoc.
Evropská společenství a NATO však nebyly jedinými mezinárodními institucemi vzešlými z popela druhé světové války. Jeden z tehdejších totalitních systémů se nejen udržel, ale ještě významně posílil své postavení – sovětská říše zla se stala čistou negací hodnot, na nichž stála dvoutisíciletá západoevropská křesťanská civilizace. Varšavská smlouva a RVHP se staly symbolem donucování a života ve strachu a lži.
My starší si ještě dobře pamatujeme rozpor slov a činů, dvojí morálku, to, jak agrese byla vydávána za "bratrskou" pomoc a zrušení ekonomické svobody za "výdobytek" socialismu.
Hrůzy války
Právě proto jsme více než naši západní přátelé citliví na jakýkoli náznak poručnictví, protektorských a mentorských nálad. Pokud se ozýváme, tak právě proto, že nám záleží na tom, aby EU nadále ctila hodnoty, na kterých vznikla.
To znamená, aby zůstal zachován rovný přístup všech jejích členů k výhodám jednotného trhu a rozdělování společně vytvořeného bohatství, aby se nebourala euroatlantická vazba, která jako jediná dokáže našemu kontinentu zajistit mír a bezpečí, aby se neustupovalo diktátorům a bezpečnostním hrozbám, aby se ke Spojeným státům nepřistupovalo jako ke konkurentovi, ale jako k partnerovi a ke spojenci, který nemusí být vyvažován.
Poučení z hrůz druhé světové války i následné odhalení nebezpečné rozpínavosti komunistické totality dalo vyrůst dvěma institucím, které se i dnes podílejí na budování vlastní, ale i celosvětové prosperity, stability, bezpečnosti a míru. Nyní naštěstí už i společně s námi.
A bude to tak i nadále, pokud my všichni neztratíme ze zřetele ona dvě prostá slova, která stála u zrodu Společenství uhlí a ocele: svoboda a bezpečnost.
