Jediný odstavec, který zahrnuje dění posledních šesti povolebních dnů. Paroubek i Topolánek se chovají tak, jak taková situace žádá. Ten druhý má ale větší naději, že jeho snažení dojde ke konkrétnímu výsledku.
Co jsou Topolánkovy trumfy? Tak především: vyhrál volby a společně se dvěma stranami - KDU-ČSL a Stranou zelených - má k dispozici 100 křesel v dvousetčlenné Sněmovně. Podstatné je, že obě strany jsou ochotny s ODS vládnout. To jsou dva důležité detaily, jimiž Paroubek a ČSSD nedisponují.
O "stovkové vládě" se tedy vyjednává a nakonec může i vzniknout (prezident Václav Klaus ji nejspíš jmenuje), nicméně k dalšímu žití potřebuje alespoň toleranci jednoho dalšího poslance, v lepším případě jedné politické strany, tedy ČSSD.
A i proto jde v pátek ODS vyjednávat s Paroubkovými emisary. Nabídka pro ČSSD zní jasně: post předsedy Sněmovny bude váš, když v okamžiku hlasování o důvěře vládě odejdete ze sálu. Tím ČSSD umožní vyslovit nové vládě důvěru.
Zní to vcelku jednoduše, ale ČSSD na takový obchod tak rychle nepřistoupí a ani nemůže. Co kdyby jednání mezi ODS a menšími stranami zkrachovalo? Proč se předem vzdávat naděje, že dalším v pořadí, kdo bude sestavovat nějakou vládu, může být Paroubek?
Proto od sociálních demokratů ještě pár dnů, možná týdnů uslyšíme dokola, že Topolánkova vláda jejich důvěru nezíská.
Jen pro připomenutí pár vět o roku 1996: ve volbách získala vládní koalice jen 99 mandátů, opozice (tehdy ČSSD, republikáni a komunisti) měla 101. Byla to tedy o jeden mandát horší situace než dnes.
A co udělala ČSSD vedená Milošem Zemanem? První den po volbách oznámila, že vládu podporovat nebude, pak řekla, že v jejím čele nesmí stát Václav Klaus, ale Josef Lux.
Pak se vedla nekonečná jednání o sestavení nové vlády a teprve sedm týdnů (!) po volbách, těsně před hlasováním Sněmovny o vládě, ČSSD oznámila, že nechá vládu žít, protože vlastně jinou šanci nemá.
Čeká nás nejspíš ještě hodně týdnů silných slov.
