Pane předsedo, už je padesát dní od voleb a vy pořád nemáte vyjednáno, kdo a jak podpoří vaši novou vládu. Nenapadlo vás za tu dobu, že už to vzdáte?
Ne. Měl jsem před sebou tři poměrně těžce splnitelné úkoly a z těch jsem dva splnil. Ten první úkol byl vyhrát volby – a ty jsem vyhrál razantně. Ten druhý byl sestavit vládu. A tu jsem sestavil velmi rychle. A ten třetí úkol – získat pro tu vládu důvěru – na tom jsem dosud, dokud nebyla ukončena ustavující schůze a dokud se nepíše programové prohlášení, nemohl pracovat. Nejsem nervózní. Nevzdám to.
Chápeme, ale řekněte, co chcete dělat, pokud bez alespoň jednoho hlasu z ČSSD vaše vláda nemá šanci přežít hlasování o důvěře? A Jiří Paroubek zatím říká, že vaši trojkoalici jeho strana nepodpoří. Ta situace pro vás vypadá beznadějně.
Ta situace je patová, to máte pravdu. Ale co mohu dělat? Jsem trpělivý. Snažím se vyjednávat. Snažím se mluvit se všemi svými kolegy. Snažím se komunikovat s vlastní členskou základnou, s veřejností. Nicméně abych řekl pravdu – míč není na mé straně hřiště. My teď opravdu čekáme, jestli Jiří Paroubek chce sedět donekonečna ve Strakově akademii.
Jen připomínáme: zatím nic nenasvědčuje tomu, že by ČSSD chtěla ustoupit a vaši trojkoaliční vládu nechat žít.
A já říkám, že k mým dobrým i špatným vlastnostem, které jsem převzal ze svého valašského prostředí, patří také určitá tvrdohlavost a trpělivost. Pokud se nestane něco mimořádného, jako například vnější vlivy typu pan prezident, tak já v této věci nemíním ustoupit.
Minulý týden jste s prezidentem Klausem jednal. Říká se, že on by se s ČSSD už dávno domluvil – třeba na obdobě opoziční smlouvy, kterou už v roce 1998 s ČSSD uzavřel.
Jenže tehdy Václav Klaus jednal s Milošem Zemanem. S ním bych se dohodl i já. Ta touha Jiřího Paroubka nakonec to celé zvrátit a vládnout je tak silná, že dohodě brání. Nevím, jestli by se Václav Klaus dohodl s Jiřím Paroubkem. Myslím, že ne. Navíc situace je přece jenom trochu odlišná. Je tady zkušenost s opoziční smlouvou, a to nejenom zkušenost ODS, ale i veřejnosti. A ta dodnes zůstává v české společnosti. Mně dalo velkou práci postupně ty věci spíše vymýtit, protože jsem je nikdy nepodporoval. To jsou ty dohody, které vlastně glajchšaltují politickou scénu. Nevím, jestli by do toho Václav Klaus šel. A on je také v jiné pozici ve chvíli, kdy vyjednává. Václav Klaus je v pozici prezidenta druhé poloviny svého funkčního období a myslí na první polovinu dalšího funkčního období. Takže jeho postoj je modifikován daleko víc tímto než čímkoliv jiným.
Z toho by se dalo vyčíst, že by byl nejraději, abyste se dohodli s ČSSD. Protože pak by přece měla taková vládní koalice nejvíc hlasů, a jeho podpora by tak při příští volbě mohla být co nejsilnější...
Je to docela možné.
A máte za to, že velká koalice s ČSSD je to jeho řešení?
Řekl bych, že mi hodně svázal ruce tím, že mi dal nějaký termín, do kterého bych mu měl dát zprávu, jak jsem uspěl. (zvoní mobil) Teď mi zrovna volá. (prosí o přestávku) ... Musím říct, že na to má prezident právo. Ta situace se vleče, on má nějakou ústavní odpovědnost. Při tom prvním jednání, které svolal minulý týden, spíš zjišťoval názory jednotlivých politických hráčů. Domnívám se, že případné druhé kolo už bude z jeho strany aktivnější, že se bude pokoušet navrhovat nějaká řešení. Nevím, jaká je jeho "first best" a "second best", jak on vždycky říká, ale domnívám se, že i on by si přál, aby se ta situace odblokovala. Může do toho vstoupit i tím, že politickou scénu přesvědčí o tom, že je tady třeba na přechodnou dobu nějaká vláda, která zemi případně přivede k volbám. Ale to nevím. My jsme se o tom takto detailně nebavili.
Volal vám něco překvapivého?
Volal mi nějakou informaci a potřebuje reakci, spíš se poradit.
Myslíte si, že za padesát dní tady budeme sedět a znovu mluvit o tom, proč ještě v této zemi není vláda, která by měla důvěru Sněmovny?
Proboha, to doufám, že ne! Znovu opakuji – náš postup je velmi rozumný, my jsme volby vyhráli, máme právo té "první noci". Doufám, že se ta situace odblokuje. My jsme schopni se s Jiřím Paroubkem velmi efektivně bavit o tom, za jakých okolností by byl ochoten tu vládu – anebo jinou vládu – podpořit. Nicméně permanentní souboj o tu hrozbu, že by opravdu Jiří Paroubek měl možnost sestavit vládu s komunisty, tady je! Ale já tady vládu s podporou komunistů nechci! A se mnou drtivá část veřejnosti.
A to je možná ten hlavní důvod, proč se nedokážete dohodnout. Vy chcete tuto vládu, zatímco Jiří Paroubek čeká na ten třetí – svůj – pokus. Nezměníte tedy taktiku?
Na to je ještě čas. Ale jak ji změním, tak to zcela jistě nebudu předem říkat do médií. Já přece nemohu dát bianko šek Jiřímu Paroubkovi k tomu, aby sestavil vládu s komunisty a přistoupil na nějaký model beztrestnosti všech těch šibalů, kteří se za poslední roky na politické scéně a ve vládě nakupili.
Proč se vlastně tak bojíte třetího Paroubkova pokusu? Tam přece je možnost, že socialisté s komunisty se svými sto hlasy žádnou vládu neprosadí, pokud budou zásadoví zelení, KDU i ODS do jednoho a nepřeběhnou k Paroubkovi.
Až to takto bude po třech čtyřech měsících, tak... Já si tím nejsem úplně jistý, případ Kotta je přece varovný! My jsme byli ti čestní a spravedliví, potrestali jsme ho za jeho poklesky a stojedničková vláda nám vydržela další dva roky! Teď za to dostane trafiku ve VZP! Já nejsem schopen garantovat, že všichni ti lidé prostě jsou tak čestní, spravedliví a slušní.
Jak vůbec vycházíte s Jiřím Paroubkem? Kolikrát jste se vlastně už sešli? Často o tom ani veřejnost neví.
Sešli jsme se asi devětkrát. Řekl bych, že nemáme nějaký komunikační blok.
Už k němu necítíte fyzický odpor, jak jste říkal před volbami?
Já bych řekl, že v tom to není. Jiná otázka je, jak dalece si věříme. Ale ty diskuse jsou poměrně velmi otevřené a vůbec v nich není v této chvíli stín nějakých předvolebních půtek a šarvátek. Natolik jsme oba zřejmě profesionálové.
Tykáte si?
Tak to si vykáme.
A jaký je rozdíl oproti schůzkám s panem Kalouskem a Bursíkem?
S těmi si tykám. S Kalouskem dlouhodobě. Ta jednání jsou více neformální než s Jiřím Paroubkem. Ale jestli hledáte problém v komunikačním bloku s Jiřím Paroubkem, tak v tom není. Ale pokud ta situace bude takto zablokovaná, no tak zřejmě nejsem ten správný vyjednávač a zřejmě bude muset přijít někdo jiný. Ale já ze své pozice, kterou jsem slíbil, neustoupím.
Máme to chápat tak, že už se chystáte na ústup?
To mě chápete špatně. Z toho projektu trojkoalice neustupuji. Nevím, kdo by ho mohl odpískat. Já to určitě neudělám. Myslím si, že je minimálně korektní po ukončení ustavující schůze Sněmovny té vládě dát šanci.
Tak nám alespoň prozraďte, naznačte, čím můžete vy sám tu situaci zlomit...
Očekává se nějaký překvapivý tah. Já mám v hlavě dva překvapivé tahy, které vám samozřejmě nesdělím a které připadají v úvahu.
A kdy nám je řeknete?
Až přijde ten správný čas. Já nejsem vinen zablokováním té situace. Já nejsem ten, kdo by měl být nervózní. Nervózní by měli být lidé z toho, že tam prostě ta Paroubkova parta s Rathem pořád ještě sedí a pořád ještě bačuje na ministerstvech.
Nebylo by nakonec opravdu nejlepším řešením, kdybyste se shodli na vypsání nových voleb?
Ta řešení jsou všechna nějakým způsobem špatná. Mají své náklady. Předčasné volby jsou také řešení špatné. Je to svým způsobem neschopnost politické scény se dohodnout. Je to pro některé strany – a řekl bych, že ODS na tom není tak špatně – velké riziko je podstoupit. Samozřejmě, že to je i otázka finanční. Vždyť strany jsou finančně poměrně vyčerpané, mají před sebou volby komunální a senátní. Lidé už budou znechuceni. Přijde volit míň lidí. To znamená, že je to obrovské riziko. Nikdo si předčasné volby nepřeje. Myslím, že na to je ještě čas. I když máte pravdu, že to je řešení korektní, a lidé po něm volají.
Když už jste zmínil ty dva překvapivé tahy, nemůžu se nezeptat: neskrývá se mezi nimi i velká koalice občanských a sociálních demokratů nebo opoziční smlouva číslo dvě? Protože to by od vás bylo doopravdy velké překvapení.
Ne, to nejsou ty překvapivé tahy. Domnívám se, že ten mandát, který mám z kongresu a od členské základny, je v tomto smyslu naprosto jednoznačný.
O možnosti vypsání předčasných voleb jste řekl, že pro některé strany by bylo velké riziko je podstoupit. Nepřemýšlel jste – i z tohoto důvodu – například o tom, že byste do nich šli ve volební koalici s některými menšími stranami?
Domnívám se, že to je možné. Ale víc k tomu neřeknu.
Všimli jsme si totiž, že s Miroslavem Kalouskem jste opravdu velcí spojenci.
Já jsem už před volbami říkal – a je docela možné, že to KDU-ČSL v těch volbách poškodilo – že naše programy se sblížily, že těch střetových oblastí, které tam v minulosti byly, je podstatně méně. Ale pokud jde o tu patovou situaci, do které jsme se dostali ve volbách, tady jsou dvě cesty, jak to do budoucna řešit. Jedna cesta je změna volebního systému. Opakovaně a dlouhodobě tvrdím, aby to byl jednokolový většinový, který jasně určí vítěze na pásce. Ten druhý princip by byl v sestavování předvolebních koalic, což je možné. My se o tom bavíme. Nevím, jestli jsou na to připraveny strany samy, ale je to můj dlouhodobý plán, který se snažím nějakým způsobem komunikovat už skoro tři roky. Takže je to můj plán od začátku, co jsem nastoupil do funkce předsedy ODS.
Máte za to, že do těch příštích voleb se vám to podaří prosadit?
Je to možné, ale vůbec to není jednoduché realizovat, protože ty strany se vyvíjejí různě. Některé fungují krátkou dobu, některé už mají svoji tradici, svoje animozity mezi sebou a tak dále. Takže to je spíš delší proces, ale já to nevylučuji.
Ohrožuje vaši pozici v ODS protahování vyjednávání o vládě?
Já si myslím, že ne. Myslím si, že naopak. Ale co musím říct – kdyby trojkoalice získala toleranci ČSSD, tak by to mimo jiné musela být dohoda o reformních krocích. Pokud by nebyla dohoda o reformních krocích, tak musí dojít k předčasným volbám, protože tam prostě musí někdo něco dělat! Potom by ta vláda byla opravdu zbytečná, takže i socialisté vědí, že je nutné udělat některé kroky. Já jim říkám – bude pro vás výhodnější, když je bude dělat někdo jiný, a my tu odvahu máme.
Slíbil jste, že nabídnete rezignaci na post šéfa ODS, když nevyhrajete volby a nesestavíte vládu. Volby jste vyhrál.
A vládu budu sestavovat do Vánoc. Jestli se mi nepodaří sestavit tu vládu, tak já jsem vždycky říkal, že dám k dispozici tu funkci, ale nikdy jsem neřekl, že se o ni nebudu znovu hlásit!
Vy jste se stal v padesáti letech, těsně před volbami, dědečkem. Asi si teď první vnučku moc neužíváte, že?
To si tedy neužívám. Ale zatím tady není, rodina je na dovolené.
Jak se těch posledních padesát dnů nekonečných jednání podepsalo na vás osobně?
Samozřejmě nemůžu nic plánovat, takže rodina je na dovolené a já jsem v Praze. Udělal jsem si za těch padesát dní jeden den prázdnin, teď v pondělí.
A co jste dělal?
Déle jsem spal. Pak jsem projevil přání, že se chci vykoupat a že nechci, aby tam byli lidi. A opravdu se nám podařilo najít jeden splav na Lužnici, kde jsme byli sami.
S rodinou?
Ne. S kamarádem. A pak jsme si zahráli tenis. Byl to takový velice příjemný den. Ale byl jediný. Jinak se cítím dobře psychicky i fyzicky. Jen je mi líto toho ztraceného času, celá řada věcí stojí. Tím, že nevidíte ani na týden dopředu, tak žijete trochu ze dne na den, tak ten život je složitější. Sám si vařím, sám si peru.
A jak snášíte ty zprávy, které se šíří v bulvárních novinách, že to všechno velice nepříznivě dopadá na vaši rodinu? Mluví se dokonce o tom, že se vaše rodina rozpadá...
Ale tak... Já jsem vždycky tvrdil, že politika destruuje každou rodinu. Moje rodina je v Chorvatsku. A myslím si, že to nebude tak husté.
Víc o tom nechcete mluvit?
Ne.
Vy jste se ještě před volbami s rodinou fotil na billboardy. Rodina vás hodně podporovala. Jak dlouho jste neviděl třeba vnučku? Jak dlouho jste nejel se synem na kolečkových bruslích?
Rodina mě podporovala vždycky. Vždycky jsme to brali tak, že to je v pořádku. Teď jsou prázdniny, takže oni jsou na prázdninách. Mají velký plán – dcera byla na horách v Rumunsku na tenisovém kempu. Rodina o prázdninách je vždycky roztříštěná. Nicméně letos to bohužel nemůžu absolvovat s nimi, to mě mrzí.
