Tektonický zlom, který zel mezi ODS a ČSSD po Paroubkově "únorovém projevu", se nezaplňuje. Naopak, trhlina dělící levicový a pravicový kontinent puká dál.
Jan Kasal je sice kompromisní politik - ale jeho dnešní zvolení do čela Sněmovny je nepravděpodobné. I kdyby nakrásně vyhrál, dusno politické nedůvěry nezchladne. Naopak. Zvolení lidovce bude sociální demokracie považovat za fintu ODS.
Předsedové těchto stran od voleb hrají přetlačovanou. Jejich ruce nad stolem se občas vychýlí na tu nebo onu stranu, ale jen o milimetry. Nic nenasvědčuje tomu, že by se jednomu z borců třásly bicepsy a rudla tvář. Pohled je to zajímavý, ale ne pro toho, kdo si přeje dohodu. Přetlačovaná totiž není právě dobrý základ chladného byznysu.
Žádný ze zápasníků nemá kam ustoupit, aniž ztratí tvář. Topolánek musí mít v programu rovnou daň a Paroubek ji připustit nemůže. Ani jeden z mužů nevidí cestu ke kompromisu, v němž by neprohrál. A když jsou předčasné volby na spadnutí, je prohra smrtelná.
Ukázalo se, že Topolánek je pro vítězství schopen udělat cokoliv. Klidně přijal do hry komunisty, jimiž před volbami strašil, a obětoval Miroslavu Němcovou. Paroubek zase riskuje pověst kazisvěta, když nepřijímá návrh na křeslo předsedy Sněmovny.
Přesto existuje bezpočet variant, jak vláda nakonec vznikne. Jak píše jeden ze zahraničních korespondentů, Češi jsou vynalézaví. Může to být vláda bez předsedů obou stran, může to být vláda dočasná a koneckonců i poloúřednická. Může to být supermenšinový kabinet ODS. A nelze vyloučit ani "koupený" kabinet, a sice tehdy, když jediný zrádný poslanec změní tábor.
Jenže je některá z těchto variant dobrá? Odpovídá výsledkům voleb? Nikoliv, pouze zoufalství a snaze politiků držet pozice a křesla. Volby mají jediné dva logické výsledky - buď velkou koalici, nebo opakování kampaně. Ale velkou koalici nikdo nechce a předčasných voleb se každý bojí. Přetlačovaná tedy pokračuje.
