Bohužel jsem netušila, že tentokrát si budu muset počkat až na noční spánek.
Přistoupil ke mě kontrolor jízdenek. Předala jsem mu mou a čekala, kdy mi jí vrátí. Nějak se k tomu neměl, tak jsem vzhédla, abych se podívala, co asi se mu na ní nelíbí.
„Je neplatná! Dnes je 7.!“ Okřikl mě.
„Ale tam je uvedená platnost do 7.“ Odpověděla jsem nechápavě.
Průvodčí se na mě obořil: „Chcete vyhodit z vlaku nebo si koupíte novou?!“
Pořád jsem nechápala. „Vždyť tam mám splatnost do dnešního dne!? A je neoznačená! Ještě musí platit!“
„Mám Vám dát ještě pokutu 800,- za nenahlášení?“ Obořil se na mě znovu. Nevěděla jsem najednou co mám říct. Cizí člověk mi začne bezdůvodně nadávat a čeká, že budu mlčet. Mlčela jsem. Co na to říct?!
„Tak koupíte si tu jízdenku?“
„No asi budu muset!“ -Co jiného bych taky mohla dělat?! Mám si vystoupit? A co potom?
„Tak že nic neděláte?!“
-Ten chlap je snad blázen. Co bych asi tak měla dělat? To mu mám vysypat kapsy, ať si z nich vybere, co potřebuje?-
„Chcete zpáteční?“
„Ne, děkuji.“
To nemůže myslet vážně! Tak před chvílí mi řekl, že moje slavná jízdenka platí na dnešek jen pro zpáteční jízdu a pak se mě ještě zeptá, jestli chci další!-
Všechno ve mě se vzpíralo tomu, abych se na něj okřikla. Nedokázala jsem to, i když se ke mě choval, jako bych mu nadala do parchantů (požívám mírnější slovo) a přitom jsem měla jen podle jeho slov neplatnou jízdenku!
Na závěr mě ještě nařkl, že jsem mu dala málo peněž, načež se mi po důkladné kontrole své peněženky úsečně omluvil.
To teda bylo ráno.
Když jsem si ještě před příchodem do práce postěžovala své kamarádce, uvedla mi pár dalších příkladů nepatřičného chování takovýchto lidí – průvodčích, páchaných na nás – zákaznících.
Jasně. Neznalost neomlouvá. Jsem ochotná zaplatit za novou jízdenku. Ale neobešlo by se to bez toho neurvalého chování ? A to jsem řekla opravdu mírně.
Občas někde narazíte na nějakého blbce a pěkně vám to hýbne žlučí. Ale co naděláte.Jen si myslím, že lidé ve službě veřejnosti, by měly dělat psychotesty.
Žádný článek vás nedokáže dostat do děje tak jako skutečnost. A když jsem prožila tohle ráno tímhle způsobem, hned jsem si vzpoměla na další příhody, ať už ve vlacích, autobusech nebo s policií. Je jedno, kdo vám nadá. Vždy, když slyším něčí příběh, přijde mi to jako zábavná historka. Věřte mi – v té chvíli jsem se moc nesmála. Opravdu jsem měla obavy, aby mě ten obr nevyhodil z vlaku, nebo dokonce aby mě fyzicky nenapadl.
Takže tohle je můj příběh z dnešního rána.
Ať už vás pobavil nebo jste pokývali hlavou, protože máte podobný zážitek, já se upřímně cítím líp. Přestože jsem neuvedla jeho jméno ani trasu na které jel, svým způsobem jsem se mu pomstila.
