Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

To stojí za pozornost: v arabském světě se nyní neprotestuje proti USA

  8:34aktualizováno  8:34
Bez větší publicity během uplynulých několika měsíců neproběhla napříč arabským světem žádná protiamerická demonstrace ani se nepálily americké vlajky. Zdá se, že Arabové jsou čím dál ochotnější akceptovat politiku Obamovy vlády vůči regionu – a dokonce jí tleskat.

Mladá Libyjka v Benghází děkuje mezinárodní koalici za nálety na Kaddáfího (1. dubna 2011) | foto: AP

Samozřejmě, Araby stále netěší přetrvávající příklon Spojených států k Izraeli. Neschopnost ukončit už čtyřiačtyřicet let trvající vojenskou okupaci palestinských území nezůstává bez povšimnutí. Mnoho Arabů dnes ale raději nechává USA na pokoji. S výjimkou chabé rozhodnosti Obamovy administrativy při kritice zacházení s demonstranty ve spojeneckých režimech v Bahrajnu a Jemenu je americký postoj vůči arabským revoltám přijímán s povděkem.

Arabové, zejména mladí, kteří v regionu tvoří většinu populace, obdivují Ameriku pro její globální moc, kdykoli prosazuje demokratické mravní zásady a hodnoty. Ve velké úctě je koncepce vlády lidu, prostřednictvím lidu a pro lid, jakož i garance svobody projevu v Ústavě USA. Právě neschopnost promítnout tyto hodnoty do praxe v Palestině či v Iráku u mnoha Arabů probouzela – a stále může probouzet – vehementně protiamerické postoje.

Barack Obama při prohlídce mešity v Káhiře (4. června 2009)

Barack Obama při prohlídce mešity v Káhiře (4. června 2009)

Zvolení prezidenta Baracka Obamy přede dvěma lety Araby příjemně překvapilo a posílilo arabské demokraty, kteří volbu pokládali za důkaz skutečné demokratické podstaty Ameriky. Obamův káhirský projev, pronesený na jedné z jeho prvních zahraničních cest, byl příslibem nového americko-arabského začátku a arabským demokratům rozhodně vliv krev do žil.

První test sice nedopadl nejlépe, ale...

První test Obamových vůdčích schopností v zahraniční politice ale mnohé Araby zklamal. Americké veto nad rezolucí Rady bezpečnosti vyjadřující nesouhlas s izraelskými osadami, již ostatních 14 členů Rady podporovalo, vzbudilo dojem, že se Obama pod tlakem americké proizraelské lobby sesypal. Spojené státy svou politiku nepřehodnotily ani za situace, kdy Bílý dům obývá syn afrického přistěhovalce.

Pozitivnější náhled na Obamu se objevil, když v Tunisku a Egyptě – zemích s proamerickými režimy – propukly arabské revolty. Třebaže zkraje USA projevovaly ve slovech i v činech zdrženlivost, rychle si uvědomily, že tyto revolty skutečně odrážejí vůli lidu, a jednaly tak, aby stály na straně demokratické věci.

Nepokoje v Tunisku (16. ledna 2011)

Nepokoje v Tunisku (16. ledna 2011)

Nejvýznamnější nenásilné hnutí, které v posledních desetiletích spatřilo světlo světa, zformovali právě ti, jež Obama ve své káhirské řeči vyzval, aby usilovali o demokracii. Mladí Arabové se konečně dali do pohybu a Obama a jeho tým pronesli vhodná prohlášení, aby je povzbudili, a zároveň dali egyptskému a tuniskému režimu jasně najevo, že se už nemůžou schovávat za tvrzení, že v severní Africe vedou americkou válku.

Odtáhnout se od diktátorů beze snahy připsat si za revolty zásluhy nebo se jich zmocnit bylo přesně to, co bylo zapotřebí. Mladí Arabové si demokracii museli vybojovat sami. Jediné, co od Ameriky žádáme, myslela si většina mladých, je ukončení podpory, kterou poskytuje Husnímu Mubárakovi a další arabským diktátorům jako svým spojencům.

Tohle se nestává často

Libye ale vyžadovala něco jiného. Mezi mladými Libyjci byla zřetelná tatáž energie, která se projevila v Káhiře a Tunisu, ale tentokrát Amerika zmohla diplomaticky jen málo, protože s plukovníkem Muammarem al-Kaddáfím neměla žádné vztahy. Není tedy divu, že se energie mladých Libyjců čelně střetla s Kaddáfího sklonem k brutalitě a především s jeho placenými žoldáky. Amerika měla mravní povinnost ochránit mladé lidi, které Obama povzbudil. Bylo zapotřebí jiné pomoci, ale rozhodnout, jakou by měla mít podobu, bylo komplikované.

Arabské státy, zejména Egypt, měly v Libyi statisíce občanů, kteří v zemi pracují. Jejich vlády se cítily jako Kaddáfího rukojmí. Čeho však arabské země nemohly dosáhnout vojenskou podporou, toho docílily zajištěním politického souhlasu s vojenskou intervencí pod vedením USA, Británie a Francie.

Jako první Kaddáfího odsoudily země Perského zálivu, jejichž občané v Libyi nepracují. Pak se sešla Arabská liga a následovala jejich příkladu. Za situace, kdy před jejími kancelářemi v Káhiře demonstrovali mladí Arabové z různých zemí a požadovali podporu svých libyjských bratří, zaujala Arabská liga neobvyklé stanovisko: shodla se na „nekolegiálním“ odsudku arabského lídra. Arabský svět se v tu chvíli zřetelně měnil a USA se znenadání z nepřítele staly přítelem.

Generální tajemník Ligy arabských států Amr Moussa (vpravo) před káhirskou tiskovou konferencí k nepokojům v Tunisku.

Generální tajemník Ligy arabských států Amr Moussa (vpravo) před káhirskou tiskovou konferencí k nepokojům v Tunisku.

Jakmile získaly podporu Rady bezpečnosti, USA, Evropa a některé arabské země začaly dělat přesně to, co by se od mezinárodního společenství mělo očekávat, kdykoli se ta či ona vláda chystá masakrovat své vlastní občany: bránily krveprolití.

Tak snad...

Samozřejmě že problémy Ameriky s Araby ani její těžkosti na Středním východě zdaleka neskončily. Obama ještě musí splnit své sliby, že letos na podzim s Palestinci oslaví jejich plné členství v OSN a že sníží počet svých jednotek v Afghánistánu.

Momentálně ovšem Arabové proti Americe nedemonstrují. Naopak, s americkou pomocí si vychutnávají první doušky svobody.

Libyjec u čerstvého hrobu neznámého člověka nedaleko Bregy na východě Libye (27. března 2011)

Libyjec u čerstvého hrobu neznámého člověka nedaleko Bregy na východě Libye (27. března 2011)

Daúd Kuttáb je generální ředitel Sítě komunitních médií se sídlem v Ammánu a bývalý profesor žurnalistiky na Princetonské univerzitě.

Copyright: Project Syndicate, 2011. Z angličtiny přeložil David Daduč; titulek a mezititulek jsou redakční.

Autor:


Šafářová v Rozstřelu: Trenéři se mi dřív smáli. Teď je první na světě





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Syrští povstalci v bojích o město Chanasír nedaleko Aleppa (27. srpna 2013)
ZÁPISNÍK: Potáhneme na Sýrii! Čeští komunisté milují Severní Koreu

Moderátor usnul, mezi českými novináři se objevily výzvy k válčení a komunistický hejtman mluvil s velvyslancem KLDR o povodních, píše komentátor MF DNES...  celý článek

Sbohem, Kavárno... (Za ilustrační snímek byl zde použit záběr, na němž se 4.
Sbohem! Editor Kavárny on-line Josef Chuchma se loučí

K třicátému červnu 2013 byla uzavřena dosavadní existence Kavárny on-line, která vznikla z mé iniciativy, coby editora "papírové" Kavárny v MF DNES. Chtěl...  celý článek

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.