Ani zde by ministři nesouhlasili - vždyť jsme největší zaměstnavatel v zemi.
Kolik my jen živíme úředníků! Ba i posunovačům a výhybkářům dáváme chleba, a když už musíme propouštět, činíme tak lidsky, jak se na socialisty a jejich spojence sluší.
Vláda zaměstnává statisíce lidí. Do hospodářství nyní navíc zasahuje tím, co nazývá reformou veřejných financí. Socialista a liberál se však shodnou v tom, že jedním ze základních úkolů kabinetu je udržování a tvorba pracovních míst.
Ale v tom Zeman a nyní i Špidla selhali. Pracovních míst v posledních měsících ubývá, tak jako ubývalo sněhu při nedávné oblevě. Špidla i zodpovědný ministr Škromach však jen "moudře" kývají hlavami - ano, roste to a ono to ještě poroste.
Agenda kabinetu se zcela soustředí na výběr peněz. Boj proti nezaměstnanosti je někde na dně těch objemných brašen, které tahají ministři na jednání. S trochou nadsázky najdeme srovnání: radní ve městě, kde se řeka už vylila na náplavky, se dohadují o tom, jak vybírat mýtné od řidičů.
Když se jich zeptáte na povodeň, pokrčí rameny: Ano, voda bude ještě stoupat, ale po čase klesne. S nedostatkem práce zápasí sousední Německo. Polsko a Slovensko jsou na tom ještě hůř než Česko.
Evropská unie považuje nezaměstnanost za jeden ze zásadních problémů. Nelze tedy říci, že sociálnědemokratické vlády udělaly nějakou katastrofální chybu. Najít "něco na práci" je v postkomunistické Evropě svízelné.
Na druhou stranu dokonce i v postkomunistické zemi mají voliči právo od své elity očekávat, aby alespoň dala najevo snahu. Od této vlády se však dá očekávat pouze to, že nezaměstnaným zvýší jejich almužnu. Na práci totiž nemá nic.
