Když přistupuje mezinárodní společenství k těm, kdo si neváží lidského života, jako k rovnocenným partnerům, musí čekat, že se tato neúcta stane dříve nebo později "vývozem".
Obecný mravní relativismus současné politiky otevírá prostor všem darebákům, kteří si myslí, že mrtví vyřeší jejich starosti. Jsou všude přijímáni za uctivého ceremoniálu. Dostávají všeliké ceny mírotvorců za to, že prohlásí: už budeme hodní.
Ekonomické zájmy a také globálně politické čachry začasté sázejí na spojenectví s těmi, kdo považují člověka za "kanonefutr" v okamžiku, kdy se jim to hodí.
Jako už mnohokrát -- v minulém století dvakrát navýsost tragicky -- otevírá lidstvo cestu válce.
Neboť toto je válka. A bude stále masivnější a vražednější. Jestliže jsme hovořili o tom, že neúcta k životu stává se exportem, blíží se okamžik, kdy se stane normou.
Lidstvo ustupuje těm, kdo ho ohrožují. Nejvyšší zástupci naší civilizace podávají si ruce s jejími nepřáteli. Podporují je, když cítí, že by z toho získali užitek. Nedokázali se sjednotit proti nim ani tehdy, kdy bylo už jasně zřetelné, co vlastně chtějí a chystají.
Nyní se tedy dočkali dramatické a masivní demonstrace toho, kam tato cesta vede. Jejich pokrytectví a pošetilost je spolupříčinou začátku války, která bude sotva zvládnutelná a v níž se za současné situace dá těžko zvítězit.
Zvlášť, když spojenectví těch, kdo s agresí ve jménu neúcty k životu slovy nesouhlasí, ukazuje se činy být vratké a neupřímné. Neříkejme proto nyní: proboha, co se to děje!? Měli jsme to přece čekat...