Nakladatelství Slovart předloni uvedlo na trh - v koedici s německým Taschenem - Newtonovu monografii Work, Dílo. Nicméně nynější "lidová" edice knihy Sumo, kterou Taschen premiérově vydal roku 1999 v limitovaném nákladu deseti tisíc autorem signovaných výtisků, představuje Newtonovu ve své době poněkud skandalózní tvorbu dosud nejúplnějším způsobem.
K luxusně vybavené, více než třicet kilogramů vážící publikaci Sumo si u nás našlo cestu několik desítek zájemců, takže přesnější povědomí o této knize bylo omezeno na velmi úzký okruh lidí.
Po deseti letech se Sumo na trh vrací v podobě, která se i tak vymyká běžné produkci (není zase tolik svazků, abyste si je odnesli ve speciálním pouzdře a uvnitř našli i stojan pro snadnější prohlížení), nicméně už to není artefakt zacílený na horních deset tisíc, nýbrž produkt, na nějž může ekonomicky slyšet i střední třída.
Z toho může bolet hlava
o knize
Výběr fotografií, úvodní slovo a design June Newtonová. Taschen, Kolín nad Rýnem 2009. Trojjazyčné vydání - anglicky, francouzsky a německy. Pevná s přebalem v odnosném kartonovém pouzdře, stojánek pro snadnější prohlížení, 464 stran, formát 267 x 374 mm, cena v ČR 2990 korun, distribuce Slovart, Praha. |
Koncepčně postavila Sumo jeho editorka a grafická úpravkyně June Newtonová, fotografova manželka, téměř výlučně na obraze. Doprovodný text, jehož je sama autorkou, omezila na minimum. Žádná kalendária, bibliografie, seznamy publikovaných prací, nic takového. Jen snímky s velmi stručnými popisky vysázenými drobným písmem. Skladba prací - kniha jich velmi kvalitně reprodukuje celkem 350 - je dosti volná, "přelétavá", určitá chronologičnost je patrná pouze v některých partiích svazku. Newtonová při kompozici střídá námětové okruhy, v nichž se Helmut N. pohyboval, přičemž i tak jeho snímky mezi sebou mají řadu styčných ploch - ať vznikaly jako zakázky pro módní žurnály, či jako víceméně volná tvorba, ať běží o portréty osobností kulturního nebo politického života. Těmi styčnými plochami jsou jednak formální prvky: převažující černobílá tonalita se sytými tmavými odstíny a často i s vysokým kontrastem, technická zdatnost, ne však formalistní vypulírovanost - Newton se nebál neostrosti, klidně fotil i módu na kinofilm, kvazireportážně; vysledovatelná zrnitost na jeho snímcích s postupujícím časem, který uplývá od jejich vzniku, je mi čím dál sympatičtější... Jednak je všem snímkům společný "spodní proud", jejich emotivní a erotický náboj, kombinace suverenity, mondénnosti, estetismu, tělesnosti až živočišnosti, dekandence, hédonismu a také ovšem přirozenosti (to zejména u portrétní tvorby).
Na konci prohlídky publikace Sumo jsem byl vším tím masem, veškerou tou krásou modelek, těmi vnady, klíny, stehny, i těmi upřenými pohledy do objektivu, vším tím velkým světem již poněkud zmožen. A tečka, kterou tvoří barevné módní snímky z konce devadesátých let, mi již přišla jako motání se v kruhu. Ale to zřejmě i proto, že Sumo není knihou určenou ke vstřebání na jeden zátah, je to omamující i vysilující kombinace francouzských koňaků, laciných šňapsů, vybraného šampaňského a výtečných vín. Z toho všeho dohromady nemůže nebolet hlava. Sumo si žádá s rozmyslem "upíjet", poněvadž i když se jedná o zmenšenou variantu původní megaknihy, pořád jde o rozměrově velikou publikaci, která vyzařuje značné množství obrazové energie. Hmota toho svazku vybízí k vizuální nestřídmosti, jíž lze velice snadno podlehnout, tedy listovat dál a dál, hltat, což je však spolehlivá cesta k nedívání se, k nedoceňování toho, co je na Newtonovi jedinečné, ale i k poznání toho, co se v rámci knihy už jeví asi zbytné, i co v ní třeba postrádáme. A přestože se letos jedná o zmenšenou variantu původního Suma, ten svazek právem nese označení "xl formát", což je volná řada knih Taschenu, které se do běžné knihovny prostě nevejdou, běží o artefakty určené třeba i k vystavení a hlavně k opakovaným diváckým návratům.
Pražská noc
Závěrečná poznámka je ryze česká. Sumo - na rozdíl od třeba zmíněné předloňské monografie Dílo - obsahuje i dvě fotografie, které Helmut Newton exponoval roku 1988 v Praze; tehdy o jeho návštěvě vědělo jen pár zasvěcených (zda mezi nimi byla i StB, není mi dosud známo). Na prvním z těch snímků stojí v noční vylidněné ulici kdesi na staré Praze dvojice - oblečený muž a k němu přimknutá nahá žena; podle všeho běží o tehdy mladé fotografy Tona Stana a Gábinu Fárovou. A na druhém záběru, reprodukovaném o několik dvojstran dál, je v jakémsi pražském restauračním podniku zpodobněna žena, které se říkalo Hraběnka, silně nalíčená, parukou vylepšená, do nejapně dívčích (a "hraběcích") šatů navlečená dáma v letech; jejím sousedem na dvoustraně je slavný německý režisér R. W. Fassbinder, kterého Newton portrétoval, sedícího a zmoženého nad pivem, roku 1980 v Mnichově.
Dvoustrana předcházející německému sebedestruktivnímu tvůrci a pražské figuře nabízí spočinutí na tvarech krásných žen focených pro časopis Stern a italskou edici magazínu Vogue. A jim zase předchází snímek výměny stráží u Leninova mauzolea v Moskvě. Tak to je Sumo, to je Helmut Newton.
