Kdo si ještě pamatuje? Sněmovní komise zjistila totéž, co už předtím dvě odborné komise: s orgány mrtvých se nekšeftovalo, živí se "nezabíjeli". Poslanci potvrdili hrubé nedostatky v dokumentaci, dávají dvě trestní oznámení, jež však s odebíráním orgánů nesouvisí.
V tak výsostně citlivé záležitosti ovšem i znovu zopakované zjištění o chaosu v papírech hlasitě zadrnčí "pozor, zde je tuze nebezpečno".
Poslanecké vyšetřování nabylo i jistých směšnovážných rysů. Lékař-ministr Fišer za zprávu poděkoval, vidí víc kladných stránek.
Lékař-exministr David má zprávu za lživou. Lékaři-poslanci Emmerová a Maštálka viní komisi z fušeřiny. Šéf komise, lékař-poslanec Janeček, si její přínos zase pochvaluje.
Vyber si, co chceš. Stejně rozporuplně vyznívají i spory, nakolik spekulace o podivnostech v transplantačním centru a půldruhého roku dlouhé sněmovní pátrání ublížily programům dárcovství orgánů. Jedinou jistotou tak zůstává, včera i dnes, že chybí kvalitní a spolehlivý transplantační zákon.
Lékařům i nelékařům. My všichni totiž musíme mít jistotu, že nikdy nikdo předčasně neukončí život jednoho pro život druhého. Musíme o něco opřít víru, že naše volba "dát, či nedat" bude registrována a vždy úzkostlivě ctěna.
Stačí jedna pochybnost, aféra, zašantročená dokumentace, a kolik z nás si raději vezme své netknuté tělo na onen svět?! Stačí pár odvolávek na "chybějící zákon" a transplantacím ubývá na důvěryhodnosti.
Tolik potřebný zákon se však chystá už pět let. Příliš dlouho, aby se dalo přistoupit na alibi "objektivních okolností". Takovou okolností je koneckonců pouze ta smrt.
