Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Ticho i bouře za nocí, do nichž vstupují ženské operní hrdinky

  7:30aktualizováno  7:30
Poezie i eseje Jana Suka (1952) působí jako z jiného světa. Nikoli proto, že by autor vytvářel svůj vlastní textový vesmír odtažitý vůči světu, nýbrž proto, že náročně koncipované texty patří tu dnes téměř do oblasti zapovězeného. Sukovy Eseje o ženských postavách v opeře naplňují vysoká literární kritéria žánru a zároveň jsou tolik potřebným literárním doplňkem a antipodem muzikologických rozborů.

Moravské divadlo Olomouc: Bizetova opera Carmen v režii Michaela Taranta - Barbora Polášková jako Carmen; červen 2010 | foto: Luděk Peřina, MAFRA

Podstatou eseje není soustředěná analýza, ale otevírání mnoha výkladových perspektiv v rámci jednoho tématu. A to v bohaté míře tato kniha poskytuje.

Nečekané průhledy


Operní postavy, zejména ženské, jsou zatíženy zkreslujícími stereotypy. Jan Suk vrací vrstvením nových výkladových poloh těmto postavám jejich původní plnokrevnost, ať už je to Bizetova Carmen, Dvořákova Rusalka, Straussova Salomé, Čajkovského Taťána, Wagnerova Isolda, Martinů Julietta či Fibichova Šárka. V prvé řadě však nejde o operní role ani o divy, které se těchto rolí různou měrou zhostily. Dokonce nejde ani o "ženskost" jako tajuplně unikavé téma, nýbrž o naplnění romantického ideálu vztahovat se prostřednictvím fragmentu k celku světa. V tomto smyslu jsou Sukovy eseje bytostně romantické.

O knize

Jan Suk: V aréně prachu, stínů a večerů
Eseje o ženských postavách v opeře


Pulchra, Praha 2010, 112 stran, doporučená cena 229 korun.

Romantickému habitu těchto textů odpovídá řada stylistických figur, jejichž rozborem by bylo možno doložit jejich literární genealogii. Dílčím způsobem to lze demonstrovat třeba na řadě antitezí: opera je pro autora "umění ztišené noci", jež se zároveň dokáže rozzářit do "hymnické vznešenosti" a zintenzivnit do "strhujících fortissim a bouří". Esejistickému charakteru odpovídá i předivo uměleckých, filozofických a jiných odkazů, které libretistickou naraci ukotvují v širokých kulturních souvislostech a popisované hudbě vtiskují konkrétnost.

Obal knihy Jana Suka

Obal knihy Jana Suka

Uvádět libreta do vztahu k hudbě je samo o sobě obtížné, ale obě komponenty tohoto hudebně dramatického útvaru uvádět do vztahu k nejrůznějším kontextům už vyžaduje nejen vzdělanostní zázemí, ale i objevitelského ducha. Jestliže například autor paralelizuje Kafkova lovce Graccha s motivem "lovectví", jež je ukryto pod Kvapilovou a Dvořákovou féerií Rusalky, pak to není interpretační libovůle, nýbrž schopnost esejisty poskytovat nečekané průhledy do ještě neotevřených perspektiv. Esejistická bravura poskytuje některým postřehům jen okamžik na to, aby se usadily v čtenářově paměti, ale to je právě v intencích tohoto žánru. Když v souvislosti s Rusalkou padne na několika místech zmínka o panteismu (všechno, co jest, jest božské povahy - pozn. red.) této opery, je to trefné, byť nedořečené označení. Rozborem toho, co je na této opeře panteistické konkrétně, by se už autor zpronevěřil pravidlům eseje, který nerozvádí, nýbrž naznačuje, vytváří předpolí pro ty, kteří by se chtěli tématu zmocnit důkladnou analýzou.

Zatímco libreta sama mají zakotvit hudbu v konkrétním smyslově zkušenostním světě člověka, postupují Sukovy eseje v opačném směru, odhalují bytí pod dějem, odkazují operu tam, kam každá dobrá opera míří, totiž k celku světa, jehož se zmocňuje hudbou a slovem, příběhem a hudebním kouzlem.

Aristokrat našich dnů

Pokud bychom se řídili typologií posluchače, kterou rozvinul v textu Einleitung in die Musiksoziologie německý estetik Theodor W. Adorno, pak bychom v osmistupňové škále posluchačské kompetence mohli Janu Sukovi přisoudit místo mezi kategorií experta, jemuž je vlastní strukturální slyšení a jehož horizontem je "konkrétní hudební logika", a jemu nejbližšího typu "dobrého posluchače", jenž rozumí hudbě, ač nemá muzikologické vzdělání či interpretační nebo skladatelskou průpravu. A to rovněž proto, že je ze Sukových esejů patrné, že jen "nečíhá na určité momenty" jako Bildungskonsument, tato měšťansky již pokleslá kategorie původně aristokratického statutu experta i dobrého posluchače. Ano, Sukovi je vlastní jistý aristokratismus, ovšem aristokratismus v nejlepším slova smyslu, kdy znamená také přitakání a hlavně umění dostát opuštěným či nedosaženým hodnotám. Svazek V aréně prachu, stínů a večerů tvoří se svým předmětem pozoruhodnou jednotu.

Moravské divadlo Olomouc: Bizetova opera Carmen v režii Michaela Taranta - Barbora Polášková jako Carmen a Jiří Přibyl jako Zuniga; červen 2010

Moravské divadlo Olomouc: Bizetova opera Carmen v režii Michaela Taranta - Barbora Polášková jako Carmen a Jiří Přibyl jako Zuniga; červen 2010

Nakonec to nejsou pouze ženské operní postavy, ale sama opera, kdo vystupuje v knize jako předpolí k hlubším tématům týkajícím se člověka daleko důsažněji než hudba či literatura. Je to například erotismus, autorem zmiňovaný v souvislosti s Fibichovou Šárkou. A právě z tohoto důvodu nemůžeme naštěstí přece jen hovořit o opeře či eseji jako o přehlížených oblastech umění. Naléhavost, s níž jsou tato díla komponována, z nich dělá i pro ty, kdo se je ještě nenaučili vnímat, jistou, byť luxusní nezbytnost.

Autor:


Trump ohrožuje světovou bezpečnost, řekl historik Lukeš v Rozstřelu





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Titulní strana přílohy MF DNES Kavárna v nové podobě. 7. září 2013.
Příloha MF DNES Kavárna se vrací, vychází ve velkém formátu

Po prázdninové přestávce se vrací tradiční příloha Kavárna do sobotního vydání deníku MF DNES. Příloha zabývající se společností a myšlením vychází nově na...  celý článek

Nemůžete říci, že jste nebyli varováni, říká film Rolanda Emmericha 2012.
ZÁPISNÍK: Cože? Už zase krachuje západní civilizace?

Ministr byl na šrot, Zdeněk Škromach fotil "výborné koláčky", Okamuru s Bártou spojila kniha a Tokio volá "Banzai"! To jsou témata zápisníku "Minulý týden"...  celý článek

Edvard Beneš před svou vilou
ZÁPISNÍK: České sebebičování. Přijali jsme Mnichov a vůbec

Obama přestal kouřit kvůli své ženě a lidem chybí nadhled. Říkáme, že jsme nejhorší a že se Beneš v roce 1938 choval jako "zbabělec".To jsou témata zápisníku...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.