Co zažehlo loňské protesty?
Před rokem, 10. března, v den výročí povstání proti čínské nadvládě, vyšli buddhističtí mniši z klášterů ve Lhase a okolí do ulic. Klidným pochodem chtěli upozornit na 49. výročí smutné události.
Bezpečnostní složky některé z protestujících zatkly a následující den vyšli do ulic mniši, kteří požadovali jejich propuštění. Protesty později dostaly i sociální a ekonomický rozměr a k demonstracím mnichů se připojili i obyčejní Tibeťané. Nelíbil se jim především narůstající počet příslušníků hanského etnika, kteří do Tibetu přijíždějí z jiných částí Číny a berou Tibeťanům práci.
Největší násilné protesty zažilo správní středisko Tibetské autonomní oblasti Lhasa. Násilí se ale přesunulo i do provincií Kan-su, S´-Čchuan a Čching-chaj, které jsou domovem početné tibetské komunity.
Kde leží jádro sporu mezi Tibetem a Čínou?
Strany sporu se nemohou shodnout především na budoucím postavení Tibetu. Číňané tvrdí, že Tibet byl faktickou součástí Číny od poloviny třináctého století, kdy oblast ovládli Mongolové. Tento stav pak prý byl formalizován v 18. a 19. století, kdy se Tibet stal čínským protektorátem.
Obyvatelé Tibetu ale nesouhlasí a zdůrazňují, že Tibet byl po mnoho století v podstatě nezávislý a čínská vláda na Tibetské náhorní plošině nebyla stálá. Například po krátkém vojenském konfliktu mezi Čínou a Tibetem vyhlásil Tibet v roce 1912 nezávislost. Přesto, že se nezávislému Tibetu nedostalo uznání, měl nezávislou vládu tvořenou dalajlamou a radou ministrů až do roku 1951.
O co šlo během povstání v roce 1959?
Když Tibeťané v roce 1949 odmítli čínský návrh na pokojné připojení, vtrhla čínská armáda na příkaz Mao Ce-tunga v říjnu 1950 na tibetské území. O rok později Čína s představiteli Tibetu podepsala tzv. Sedmnáctibodovou dohodu. Ta zaručovala Tibeťanům velkou míru autonomie a možnost vyznávat buddhismus.
Během následujících let se ale komunisté snažili Tibeťanům vnutit radikální komunistické reformy a to vyvolalo bouři nevole, která vyvrcholila 10. března 1959 povstáním. O sedm dní později uprchl dalajlama tajně do indického exilu. Brutální zásah čínské armády nepřežilo 87 tisíc Tibeťanů.
Od té doby se na náhorní plošině odehrálo nesčetně nepokojů. Číňané do regionu investují nemalé finanční prostředky, ale podle ochránců lidských práv systematicky potlačují náboženské a politické svobody obyvatel oblasti.
Je nějaká naděje na vyřešení sporu?
Mezi tibetským exilem, který sídlí v Indii, a Pekingem proběhla v minulosti jednání na nižší úrovni. Rozhovory se ale nedostaly příliš daleko a nedávají ani naději do budoucna.
Číňané vytrvale tvrdí, že dalajlama usiluje o odtržení Tibetu od Číny. Nejvyšší duchovní vůdce propagoval nezávislý Tibet až do roku 2002. V té době se přiklonil k myšlence širší autonomie v rámci současné Číny.
Proč je tibetská otázka tolik diskutovaná na Západě?
Jedním z důvodů, proč se Západ tolik zajímá o dění v Tibetu, je právě osobnost dalajlamy. Nejvyšší tibetský duchovní vůdce od roku 1959, kdy po nezdařeném povstání proti čínské nadvládě prchl z Tibetu do Indie, jezdí po světě a vytrvale upozorňuje na potřebu větší autonomie pro tibetský region, které by mělo být dosaženo nenásilnou cestou. Za svoje snažení dostal v roce 1989 Nobelovu cenu míru.
Mohou Tibet potkat další protesty?
Na loňské protesty zareagovala Čína použitím síly a rozsáhlým zatýkáním. To ale nevyřešilo problémy, kvůli kterým lidé vyšli do ulic. Ty jsou zakořeněné hluboko v tibetské společnosti, a tak pozorovatelé upozorňují, že nové nepokoje může zažehnout sebemenší jiskra. Na možnost nových rozsáhlých nepokojů už upozornil i dalajlama.
