Největší státní pohřeb v poválečné historii alpské republiky ukončil čtyřdenní národní smutek. S Klestilem se rozloučily tisíce lidí, včetně světových politických špiček.
V sobotu ráno byly ostatky převezeny z kaple do svatoštěpánské katedrály, kde za zesnulého sloužil mši vídeňský arcibiskup, kardinál Christoph Schönborn.
"Přispěl jsi výrazně ke vstupu Rakouska do Evropské unie. Pracoval jsi nepřetržitě, abys pomohl integrovat i naše přátele ze střední a východní Evropy," řekl v osobně laděné řeči během ceremoniálu kardinál.
Smutečního aktu se zúčastnily významní státníci, s nimiž Klestila pojila nejenom politika, ale často i hluboké přátelství, jako například s Václavem Havlem.
Do Vídně přiletěl také Václav Klaus a jeho středoevropští partneři, jejichž pravidelná setkání v Alpách inicioval před deseti lety právě Klestil. Hold mu vzdají také ruský prezident Vladimír Putin či německý prezident Horst Köhler.
Delegaci Spojených států vedl kalifornský guvernér a rakouský rodák Arnold Schwarzenegger, nechyběl ani lichtenštejnský kníže Hans Adam II.
Loučení s prezidentem
Vlajky na půl žerdi a před kaplí Hofburgu, sídlem prezidenta, lidé v dlouhé frontě. Tiše, většinou s květinami či se svíčkou, se Rakušané i turisté z celého světa loučili s prezidentem. V záplavě kytic bylo i několik ručně malovaných obrázků od dětí.
Do pátečního večera dávali Rakušané poslední sbohem prezidentovi, který stál v čele země dvanáct let. Jeho srdce se zastavilo v úterý, necelé dva dny před odevzdáním svého úřadu Heinzi Fischerovi, vítězi dubnových prezidentských voleb.
Jeden ze čtyř černě oděných pánů decentně pobízel příchozí, aby zanechali pár slov v jedné z kondolenčních knih. Zápisy se rychle množily bylo mezi nimi i osobní rozloučení Edith Klestilové, první manželky bývalého prezidenta. Sbohem mu dala v Hofburgu, kde se zařadila do fronty.
První choť, kterou se zesnulým pojí 40 let společného života, protokol oficiálně neoslovil.
Moderní prezident
Klestil chtěl moderní, otevřené Rakousko, čisté a dobré vztahy jak s bezprostředními sousedy, tak i s Izraelem, kde se jako první hlava této alpské republiky omluvil v Knesetu za holokaust.
Populární, ale také někdy sporný státník, jehož morální kredit utrpěl rozvodem a sňatkem s o dvacet let mladší spolupracovnicí, se zapsal do srdcí Rakušanů především tím, že během prvního volebního období v letech 1992-1998 jim chtěl být nablízku. V Hofburgu zavedl "Dny otevřených dveří", kam za ním přicházeli se svými starostmi či prosbami.
Ten poslední "den" ve funkci, který se měl konat koncem června a během něhož se měl s Rakušany rozloučit před svým odchodem do penze, musel zrušit kvůli zdravotním potížím.
Osud však rozhodl, že vše skončí zcela jinak. Nakonec se neloučil on s Rakouskem, ale Rakušané s ním.
