Těžiště problému - rodičovství

V našich věznicích je opět více než 20 000 lidí. Násilná trestná činnost roste. Jistý podíl pachatelů tvoří lidé s poruchou osobnosti. Příčinou těchto poruch bývá kromě dědičnosti také poškození mozku v průběhu těhotenství, porodu nebo v raném dětství; i tlak nepříznivých psychologických a sociálních vlivů v dětství, například zneužívání nebo život v bídě. Značný podíl vězněných však prvním dvěma rizikovým vlivům vystaven nebyl. Americké studie dokazují, že o něco víc než dvě třetiny dětí, které nedokončí základní školní docházku, mladistvých delikventů, těhotných nezletilých dívek i dospělých odsouzených jedinců vyrůstají bez biologického otce. Chlapci, kteří vyrůstají bez otce, se dostávají do vězení sedmkrát častěji než chlapci vychovávaní oběma rodiči. Velký podíl na nejtěžších zločinech - například námezdných vraždách - mají lidé duševně zdraví, kteří nejsou stiženi poruchou osobnosti, mají normální nebo i vysoce nadprůměrnou inteligenci. Což se týká i mocných zločinců, kteří se do vězení téměř nikdy nedostávají. Společným znakem této lidské skupiny je - bez ohledu na výši inteligence - nerozvinutý, oploštělý citový život, nepřítomnost vyšších hodnot. Jak se to stane? Jednou ze základních vlastností lidského mozku je plasticita. To je schopnost desítek miliard jeho nervových buněk tvořit pod vlivem zevních podnětů nová vzájemná spojení. Dnešní metody zobrazení mozku ukazují, jak a ve kterých místech je lidský mozek doslova stavěn kulturními vlivy: jestliže řeší některé jazykové úlohy analfabetické ženy, pracuje jejich mozek jinak, než je tomu v případě, že stejný úkol řeší ženy, které číst a psát umějí. Stejné řečové a jazykové úlohy - řeč je jedna podoba jazyka, jiná je třeba písmo - řeší mozek lidí, kteří mluví anglicky, jinak než mozek lidí, kteří mluví italsky. Odlišně fungují stejné části mozku lidí, kteří se dopustili nepromyšlené vraždy ve velkém citovém tlaku, než je tomu u chladnokrevných, promyšleně vraždících jedinců. Zobrazování mozku rovněž prokázalo, že lidé jsou i nositeli sociálního smyslu. Je starou zkušeností, že poškození jeho "center" a vzájemných spojení úrazem nebo chorobou vede k asociálnímu chování. Sociální smysl a s ním i lidskou schopnost vcítění, soucit, schopnost rozlišovat dobré od zlého, mohou - stejně jako vývoj jazyka - rozvinout nebo poškodit sociální vlivy. Především tedy rodičovství. Je možné, že přibližně desetina rodičů jsou zhoubní rodiče: sami citově oploštělí, nezralí, zneužívající. Ve svých dětech doslova postaví podobně zhoubné funkční systémy, s nimiž se v dospělosti často - ne vždy - už nedá mnoho dělat. Teoreticky viděno by pomohlo, kdyby lidé, kteří chtějí přivést na svět dítě, byli intelektově, citově i hodnotově zralí, tvořili stálou dvojici, měli kde bydlet, byli hmotně relativně nezávislí, případně žádný z nich by nebyl odsouzen pro násilný trestný čin. Rodičovství by, domnívám se, mělo být školní předmět stejně důležitý jako čeština. Vždyť i k pouhému řízení motorového vozidla je nutné školení a zkouška.