Měli to mnohem horší než hrdina filmu Sám doma.
Zůstali sami v Nigérii. Maminka si šla přivydělat do Iráku a děti si prozatím odložila v Africe. Tam to s nimi šlo od desíti k pěti.
Byly nalezeny v sirotčinci v nigerijském Ibadánu, kam by, jak řekl jejich zachránce, "Američan nestrčil ani psa".
Záchraně pomohla náhoda. Mladý pracovník americké církevní charity Warren Beamer přivezl do sirotčince materiální pomoc a uslyšel tam několik dětí, jak se mezi sebou baví jazykem, který dobře znal.
Sám je Texasan a najednou slyšel čistou "texasštinu". Ta je velmi výrazná a pozná ji každý Američan. Když se dětí zeptal, odkud jsou, jedna dívka řekla: "Z Houstonu." To mu vyrazilo dech.
Pořád však nevěřil úplně. A tak podrobil děti zcela americkému testu. Zeptal se jich na sestavu basketbalového týmu Houston Rockets. Nechal je skandovat pokřik fanoušků týmu Dallas Cowboys.
Podobně to za druhé světové války dělali Američané s německými záškodníky, kteří za bitvy o Ardeny předstírali, že jsou Američané. Kdo neznal poslední díly myšáka Mickeyho či výsledky baseballové ligy, byl zatčen.
Pak přišla zkouška zkoušek. Beamer se postavil a začal zpívat americkou hymnu. Děti vyskočily do pozoru, přiložily dlaň na srdce a přidaly se k němu. V tu chvíli Beamer věděl, že jsou to Američané.
Telefonicky zaurgoval kongresmany a úřady v Texasu a za pár dnů byly děti doma. Jak se však dostaly do Afriky? Jejich adoptivní matka, sedmačtyřicetiletá Mercury Ligginsová, jim loni řekla, že tam půjdou studovat do internátní školy.
Postará se o ně její nigerijský přítel. Zpočátku vše vypadalo dobře. Přítel, obchodník s hezkým domem ve čtvrti s dobrou adresou, je zapsal do školy. Jenže pak se něco zvrtlo. Přítel zřejmě chtěl na penězích, které mu Ligginsová údajně posílala, ušetřit, a tak děti nekrmil.
Ty musely ve škole žebrat. Pak přestal platit školné a děti přestaly chodit do školy. Když místní úřady na žádost školy, které se dlouhodobá absence zdála podezřelá, provedly v domě razii, našly malé Texasany nemocné, pokousané komáry a na kost vyhublé, jak leží v jakési chatrči na zahradě.
Daly je aspoň do sirotčince. Jejich adoptivní matka je nyní už dávno doma z Iráku, kde vedla vojenskou jídelnu. O osud čtyř dívek a tří chlapců, za něž pobírala více než 3500 dolarů měsíčně, se nezajímala.
