Na bezohledné řidiče prý dohlédnou shora vrtulníky. To je skvělé. Přitom ovšem zůstává evidentní, že agrese řidičů je odrazem stavu společnosti.
Šíleně se jezdí i v Itálii, ale tam jde spíš o vyjádření temperamentu: přestupky jsou prováděny s troubením a péčí, aby se nikomu nic nestalo.
Nejde o vztek tak jako u nás. Doufám, že o vyjádření národního charakteru nejde, protože při takové míře zlovůle by vůbec nemělo smysl v Čechách zůstávat. To bychom nebyli potomci velebného praotce Čecha, jak ho líčí Jirásek, ale potomci praotce Čecha, vraha prchajícího z Chorvatska, tak jak to líčí Přibík Pulkava ve své kronice. Doufám, že česká krize motoristické etiky je přechodná.
Drzí předbíhači
Jsou místa na Zemi, kde se jezdí relativně ohleduplně a kde vítězem je nikoliv nejdrzejší předbíhač, ale největší kavalír. Morální rozměr řízení se musí stát součástí řidičských zkoušek.
Ačkoliv je získání průkazu u nás mnohem těžší než třeba v Kalifornii kde za pět dolarů bez kurzu napíšete test, na který se můžete připravit z tenoučké příručky a pak hned můžete absolvovat jízdu. Řidiči jsou k sobě přátelští. Vědí totiž, že pokud řidič před vámi dělá chyby, zřejmě má problémy.
Pomozte mu, radí příručka. U nás se nešťastník ocitne v krupobití nadávek. Také je v Kalifornii samozřejmostí, že například v zatáčkovitém terénu pomalejší auto zastaví na kraji, aby pustilo rychlejší vozy za ním – u nás má řidič pomalého auta tím větší radost, čím delší kolonu aut za sebou zadržuje. V Anglii na úzkých vesnických cestách řidiči bojují o to, kdo je větší gentleman a kdo koho dříve vyzve velkorysou úklonou ruky "až po vás", u nás pokud nezastavíte vy, tak máte smůlu.
A tak je na místě bezohlednost změnit. Děti dávají agresivním řidičům citrony, Daniel Landa varuje na videokazetě absolventy autoškol, že auto je zbraň, ministr Bublan chce zavést systém dvanáct bodů a dost, který by snad mohl zabrat víc než citron.
Příčinu asi odstranit jen tak nepůjde – agresivní řidiči jsou jen jednou frustrovanou vrstvou společnosti, vrstvou nových českých bohatců, kteří se těžce vyrovnávají s faktem, že přes jejich majetek svět nepatří jen jim. Naštvanost visí ve vzduchu i v tramvaji, na ulici, ve škole.
Opovaž se předjíždět, ženo
Naopak většina žen, ačkoliv jsou běžně obecně frustrovanější než muži (prakticky ověřitelné například u pokladen obchodů), při řízení mívá vzadu pár potomků, kteří jsou zárukou defenzivního stylu. Několikrát jsme si s kamarádkami porovnávaly zážitek z dálnice: při předjíždění kamionu se přiřítí 240km rychlostí testosteronový šílenec a začne zběsile signalizovat: co nejrychleji uvolníte cestu, ale stejně dostanete lekci – šílenec předjede před vás do pravého pruhu a začne brzdit, aby vás natlačil do kamionu za vámi. Jde čistě o testosteronovou záležitost, ženy to nedělají.
Tuším, že se snaží říct: Neopovažuj se kdy vybočit z pravého pruhu! Možná jde o spřízněné duše osvícence, který navrhoval slovenskému parlamentu, aby ženy jezdily jen v pravém pruhu.
Kéž by rychlý nárůst počtu aut byl následován i rychlým nárůstem etického způsobu řízení!
