Jenže ono téma mi leží v žaludku – nikoli jen proto, že v minulosti jsem měl co do činění s všelijakými typy lékařů.
MF DNES provádí pravidelně testy bezpečnosti nemocnic. V nich se redaktoři vydávají za doktory a zjišťují, jak snadno lze takového maskování zneužít (výsledky posledního testu vyšly v pondělí a úterý).
A co je zajímavé, část lidí reaguje na takové testy s nevolí. Někteří čtenáři třeba varují v on-line diskusích před tím, že takový test situaci nemocnic ještě zhorší. Zkouška totiž potvrdila, že ve většině ústavů stačí sehnat bílý lékařský plášť a můžete se po nich procházet, "léčit", brát si léky i cizí chorobopisy dle libosti. Zmínění čtenáři vyjadřují obavu, že šéfové nemocnic se teď polekají, raději všechno pozavírají a omezí možnost návštěv pacientů.
Tomuto strachu rozumím, zvláště má-li někdo příbuzného ve špitále a nemůže ho navštěvovat v obvyklých úředně vyhlášených odpoledních hodinách. Nicméně pražská nemocnice v Motole, která jako jediná v testu obstála a falešnou lékařku ihned odhalila, dokazuje, že polovojenský režim není jediným možným postupem vedoucím k bezpečnosti. Ze zkušenosti vím, že vám v Motole ohledně času návštěvy pacienta vyjdou vstříc, ale musíte se sestrám řádně ohlásit.
Proti testu však neargumentují jen ti, co se bojí o návštěvní hodiny. Jiná skupina čtenářů buď úplně pomíjí, nebo velice zlehčuje znepokojivý výsledek testu. A místo toho se zlobí, že se zkouška vůbec konala. A právě k těmto odpůrcům patří, podle mých znalostí, i mnozí lékaři. Přijde mi to nepochopitelné.
Jsem přesvědčen, že metoda testu, vystupování pod změněnou identitou, je zde oprávněná: je to nanejvýše přesvědčivý postup, jak v některých záležitostech zjistit pravý stav věcí (lepší než psát: ten říká toto a tamten naopak tamto).
V případě probíraného testu jsou nadto výsledky mimořádně závažné. Že se někdo vyšinutý může převléci za lékaře a rozdat pacientům v nemocnici nějaké pilulky – to přece není v Česku úplná fikce, alespoň od té doby, co soud shledal zdravotníka Petra Zelenku vinným z vražd náhodně vybraných pacientů. Proto mají být nemocnice zabezpečeny, proto má takové testování smysl.
Nemohu si pomoci, ti lékaři (vím, že nejsou všichni), kteří test odmítají, projevují mentalitu ohroženého druhu. Jako by byli v zákopu, jakoukoli kritiku zvenčí považují za útok na sebe samé a solidarizují se za každou cenu s napadeným kolegou.
Přiznávám, podobnou chorobou zákopu trpí také jiné profesní skupiny, i někteří novináři. Ale to ještě neznamená, že je tato nemoc správná.
