Zdálo se, že americká justice neodolá pokušení poslat tohoto muže na smrt. Chystal se unést letadlo a zabíjet. Při procesu se vysmíval přeživším obětem útoků z 11. září 2001. Chvástal se, že ho Usáma bin Ládin instruoval, aby zboural Bílý dům. Porota však věcně usoudila, že jeho neuskutečněná role při 11. září byla okrajová. To rozhodlo.
Proces vyvrcholil v době, kdy se na jedné budově poblíž místa, kde v New Yorku stály budovy dvojčat, našly zlomky kostí zhruba čtyř set obětí, a kdy byl poprvé představen zvukový záznam z jediného letadla, kde se cestující postavili únoscům na odpor.
Moussaoui, nutno dodat, tvrdil, že měl patřit ke skupině, jež se zmocnila právě tohoto letadla. Ale zřejmě se opět jen vychloubal, aby si vysloužil trest smrti.
Soud skrze něj ukázal, s kým má svět tu čest v Američany vedené válce proti teroru. Upozornil, že boj s džihádisty je věc přežití. Buď my, nebo oni. Zároveň však nechal otevřenou souvisící otázku, co budou USA dělat s dalšími zajatci. Mezi nimi jsou opravdoví, nikoli okrajoví strůjci 11. září, konkrétně Chálid Šajch Muhammad a Ramzí bin Šibh.
Washington tvrdí, že je soudit zatím nebude, protože je pořád vyslýchá. Opravdu? I čtyři a půl roku po 11. září? Vnucuje se podezření, že USA otálejí spíše z obavy, že by při procesu vyšlo třeba najevo, že byli mučeni.
Pravým cílem pro terorismem traumatizovanou Ameriku musí být soudy s nimi, skutečnými organizátory. I kdyby přitom vyšlo najevo cokoliv.
