"Chtěli jsme se sdružením Spravedlnost dětem otevřít pro nejdramatičtější opatrovnické kauzy centrum právě v objektu léčebny v Říčanech, kam soudce nyní Terezu poslal," říká primář bohnické léčebny, který se dlouhodobě opatrovnickými spory zabývá.
Podle něj soudce Miloslav Sládek postupoval v rámci možností citlivě. "Podle zákona o rodině totiž mohl rovnou přiřknout výchovu otci nebo dívku umístit do ústavu."
Podle Švarce dochází často k tomu, že se dítě – většinou od maminky – opakovaně dozvídá, že tatínek je "strašlivej chlap".
"To je syndrom zavrženého rodiče. Může to mít vážné důsledky: když dítě ve škole slyší, že má půlku genů od otce, může nabýt dojmu, že je zpola špatné. A to není pravda," dodává psychiatr.
"Do reintegračního centra bychom s jinými znalci dojížděli a pomáhali dětem navazovat vztah s těmi 'zavrženými rodiči'," dodává.
Podobná centra fungují například v USA. Zuzana Baudyšová, šéfka Nadace Naše dítě, si nemyslí, že by centrum automaticky vyřešilo takové problémy.
"Když bylo dítě svědkem domácího násilí, pak není možné snažit se ho překódovat, aby mělo násilníka zase rádo," říká.
"Jistě že je mezi – nejčastěji – otci, kterým je odpíráno vídat děti, mnoho fajn tátů. Ale je v Česku dost odborníků, kteří mohou kvalifikovaně a citlivě posoudit, co je pro dítě dobré?" ptá se Baudyšová.
Sama fandí hlavně takzvaným mediátorům, odborníkům speciálně vyškoleným k řešení konfliktních situací. V Česku se však tato služba využívá zatím jen v trestním právu.
"Ale to je cesta v případech, kdy si rodiče vyřizují účty skrze své děti," míní. Případ Terezky by podle ní měl fungovat jako "zdvižený prst" pro rodiče, aby se i ve svých sporech chovali vždy v zájmu svých dětí.
