Sto tisíc za likvidaci nabízel další podnikatel Zbyněk Paulus. Chtěl se osamostatnit a jeho společník Luboš Rejmon mu překážel. Paulusovu nabídku přijal třicetiletý Milouš Štěpán, který si na "špinavou práci" přibral Josefa Prejzu.
V lednu 1994 vylákali Rejmona do automobilu a zavezli ho ze Živonína na Mělnicku do okresu Česká Lípa. Tam mu na neznámém místě přiložili na zátylek zbraň neschopnou střelby, svázali ruce a škrtili ho. Bezvládné tělo svrhli v Hoříně v okrese Mělník do plavebního kanálu. Místo slíbených sto tisíc dostali však nakonec oba zabijáci od Pauluse o šedesát tisíc méně. Vrchní soud potrestal jejich čin celkem čtyřiceti lety vězení.
Prototypem nájemného vraha se stal Jiří Kájínek
Prototypem nájemného vraha se stal Jiří Kájínek, který si za objednanou vraždu podnikatele Štefana Jandy a jeho osobního strážce Juliána Pokoše odpykává výjimečný doživotní trest. Podle obžaloby měl za svou "službu" slíbenou stotisícovou odměnu.
Přestože je skupina nájemných vrahů, která své oběti pohřbívala na dno Orlické přehrady, už dávno za mřížemi, policisté nevylučují, že tito zločinci mají na svědomí více mrtvých než prokázaných šest. Kriminalisté prověřují podezření, že část gangu vraždila ještě dvakrát, a zřejmě na objednávku, v Německu.
Stále v nedohlednu je rozuzlení causy Ivana Jonáka, který je obžalován, že sjednal smrt své manželky Ludviky. Žena byla zastřelena 7. dubna 1994 ve svém stánku se zeleninou v Praze-Petrovicích. K vraždě se u soudu přiznal Jiří Tokár, kterého najal bývalý zaměstnanec Discolandu Josef Vrabec. U něho si vrahy na zakázku Ivana Jonáka objednal Tomáš Jeřábek. Podle obžaloby měli pachatelé dostat celkem jeden milion korun. Ivan Jonák účast na vraždě své manželky popírá.
