"Poznala jsem to písmo. Patřilo mému otci. Porovnali jsme ho s dalšími věcmi, které napsal – máme jeho staré dopisy i deník z roku 1945. Jsem si jistá," řekla podle TVN24 Irena Jankowiaková, která žije ve Švédsku.
Nedlouho poté, co se v tisku objevil seznam vězňů uvedených na útržku zazděném v protileteckém bunkru tehdejšího vyhlazovacího tábora, ji kontaktovali příbuzní z Polska. Přestože text nebyl dlouhý, na papírku byl jen strohý výčet jmen šesti Poláků a jednoho Francouze, rukopis poznala i známá Bronislawa Jankowiaka, Iwona Maciejowská z Bydhošti.
Poselství textu bylo jasné, zaznamenat nejen čísla, která měli vězňové vytetovaná na pažích, ale lidem, kteří lahev najdou, dát vědět konkrétní jména. Těch, kteří, jak tušili, mohou v koncentráku anonymně beze stopy zemřít.
Ani Bronislaw Jankowiak už nežije. Ale měl víc štěstí než zřejmě někteří z jeho kamarádů, s nimiž tehdy jako vězeň-zedník budoval stěnu protileteckého krytu. V roce 1945 byl díky vyjednavačskému umění potomka švédských králů a šéfa Švédského červeného kříže, hraběte Folkeho Bernadotteho z Wisborgu, spolu s 15 tisíci dalších vězňů propuštěn.
Dostal se na léčení do Švédska. Tam se seznámil s Marií Czarnekovou, která rovněž přežila lágr v Osvětimi. Vzali se, měli spolu čtyři děti, ale do rodného Polska se už nevrátili. Oba dožili ve Švédsku. Nejméně tři tehdejší vězni však ještě žijí.
"Zednickému řemeslu nás učili inženýři, technici, mistři, převážně francouzští Židé," vypověděl o tehdejších časech pro Státní muzeum Auschwitz-Birkenau Karol Czekalski. Z Osvětimi se dostal do tábora v Litoměřicích. Dnes je mu 83 let a žije v Lodži.
Další část příběhu o tom, jak to s těmi inženýry na stavbě bylo, vyprávěl agentuře AFP jediný Francouz zmíněný na vzkazu z lahve – Albert Vessid.
"Kamarád mi poradil, abych řekl, že jsem zedník," svěřil se hudebník Vessid. Ale jak se dostal na tajný seznam, netuší.
Vězni si navzájem vypomáhali. Vessid pracoval u skladu jídla a kradl pro spoluvězně skleničky marmelády, oni mu zase schovávali extra porce polévky.
"Možná i díky tomu mé jméno připsali na lístek," řekl Vessid podle deníku Rzeczpospolita.
V západopolské obci Wrabczynie server onet.pl vypátral Waclawa Sobczaka, který v táboře strávil 18 měsíců. V době, kdy s kamarády zazdili vzkaz, mu bylo 19 let.
Po osudech ostatních, tehdy sotva dvacetiletých mladíků, polští historici stále pátrají. Ukazuje se však, že ačkoli není zoufalejší gesto, než vložit zprávu o vlastní existenci do lahve, některé zprávy dorazí. Byť po 65 letech.
