Věřím, že důvodem, proč na prezidentovo desatero dosud nereagoval žádný politik, je jen zaneprázdněnost současnou vnitropolitickou krizí. Ústavní smlouva je natolik klíčový dokument, že stojí za to zariskovat se svými osobními akciemi.
Václav Klaus jiným vytýkal, že straší občany. Svým desaterem se dopouští téhož, aniž některá tvrzení podpírá argumenty či fakty. Klausovo desatero mi připomíná jeho výrok, že se Česko v unii rozpustí jako kostka cukru v šálku kávy. Nestalo se to a nestane se to ani v budoucnu. Nyní konkrétně.
1. Evropská unie se prý stane státem. Není to pravda. Nejenže o to žádný z členských států nemá zájem, ale členové unie se více než dříve zaměřují na své národní zájmy. Z vlastní práce ve dvou z hlavních orgánů unie vím, jak státy stále více chtějí, aby rozhodovaly ony, a nikoli společné orgány (Evropská komise). Klaus své tvrzení opírá o základní rysy státu. Ale unie má „své“ občany, území, vnější hranice, měnu, vlajku a podobně již dnes. Není pravda, že unie bude mít prezidenta. Bude mít předsedu Evropské rady, tedy člověka, který bude předsedat jednomu z orgánů. Evropská unie sice bude mít ministra zahraničních věcí, ale ten bude v zásadě jen uskutečňovat zahraniční a bezpečnostní politiku, kterou budou vytvářet státy. Jako představitel menší země bych mu rád dal větší kompetence, jinak budou první housle i nadále hrát velké státy.
2. Tvrzení, že státy budou po přijetí ústavní smlouvy jen regiony či provinciemi, není podložené. Je to jako s tou kostkou cukru. Představme si, jak se Francie, Dánsko či Irsko dobrovolně stávají provincií.
3. Ústavní smlouva a právní řád unie budou dle prezidenta nadřazeny naší ústavě a našemu právnímu řádu. Základní smlouvy Evropské unie, její právní řad, jsou nadřazeny právnímu řádu členských států již dnes. Taková byla i smlouva o přistoupení, kterou prezident podepsal.
4. Název ústavní smlouvy je kompromisem. Některé státy chtěly dokument nazvat ústavou, jiné považují i tento název za silný. Ratifikací se nemění žádný název ani obsah smlouvy.
5. Nemohu se ztotožnit s Václavem Klausem v tom, že státy ztratí výlučné právo tvořit vlastní zákony. S výjimkou toho, že se některé normy přijímané v unii budou jinak jmenovat, že se zvyšuje počet oblastí, ve kterých se bude rozhodovat místo jednomyslnosti většinově, a že při přijímání norem roste role demokraticky zvoleného Evropského parlamentu, se proti současnému stavu nic nemění. Státy budou i nadále přijímat zákony, stejně jako některé normy schválí unie a jednotlivé státy je pak přeberou, nebo budou tyto zákony platit přímo.
6. Občané členských států jsou již v současné unii jejími občany s právy i povinnostmi.
7. Obdobně jako u šestého bodu z desatera nedochází dle ústavní smlouvy proti současnému stavu k žádné změně. Unie bude vykonávat jen ty pravomoci, které jí suverénní členské státy delegovaly.
8. Tvrzení, že mezinárodní smlouvy nebudou sjednávat členské státy alias provincie, nýbrž unie, se nezakládá na pravdě. Tam, kde k tomu má unie kompetence, to bude ona (například obchodní smlouvy), v otázkách v působnosti členských států budou smlouvy i nadále sjednávat členské státy.
9. Takzvanou dvojí většinu upravuje již smlouva z Nice. Členský stát může požádat v případě obavy z přehlasování o přepočítání, zda pro nějaké rozhodnutí je alespoň 62 procent občanů unie. Čísla navíc ukazují, že země, jako je Česko, v zásadě zůstávají se svými hlasy na svém. Zjednodušení do podoby desetinových výpočtů považuji za zavádějící. Koalice se totiž v unii netvoří podle toho, kolik má kdo procent hlasů, ale kdo má jaký zájem. Skoro nikdy se to nedělí na malé a velké státy. Nemluvě o tom, že v praxi se téměř nehlasuje.
10. Prezident se obává, že oblasti s právem veta se mohou kdykoli rozhodnutím premiérů nebo prezidentů převést pod většinové hlasování. Ano, ale to rozhodnutí musí být jednomyslné (nikdo nás nemůže donutit). Navíc do šesti měsíců to může národní parlament vetovat.
POROVNEJTE
Klausovo desatero o evropské ústavě
 První český eurokomisař Pavel Telička. |
