Když se objevily počítače, tradovala se řada vtipů o tom, jak si někdo spletl počítačový monitor s televizí. V současné době je přitom opravdu možné sledovat televizní programy i pomocí počítače - stačí si obstarat speciální přídavnou kartu, takzvaný televizní tuner. Sledování televize a videa na počítačovém monitoru ale není pouze pro nadšence,kteří zatvrzele odmítají svůj počítač opustit kvůli dobrému pořadu - televizní tunery dovolují ukládat také obrázky z vysílaných pořadů, a dokonce i celé filmové sekvence na disk.
Nejzákladnější funkcí tuneru je sledování televizního vysílání. Obyčejnému uživateli postačí jednoduchý televizní tuner, který pořídí v ceně okolo tří tisíc korun - za luxusnější poloprofesionální modely se platí až sedm tisíc korun. Při koupi si zákazník ovšem musí dát pozor na to, aby byl tuner upravený pro českou normu zvuku - v tuzemsku se totiž používá odlišné kódování zvuku než u vysílání v západní Evropě. S instalací televizního tuneru do počítače je vhodné se obrátit na specializovanou firmu. Poté už jen stačí do vstupu přídavné karty zasunout anténní vstup buď z běžné antény, nebo z kabelové televize. Nové karty jsou totiž vybaveny takzvanými hyperbandovými tunery, které dovolují naladit i kabelové vysílání. Jakmile je anténa zapojena, stačí nainstalovat ovládací programy - a pak spustit funkci automatického hledání kanálů. Počítač prohledá všechna dostupná pásma a vytvoří seznam televizních stanic,které si pak uživatel může organizovat a upravovat. Televizi je možné sledovat v okně Windows na obrazovce monitoru; člověk tak může pracovat v jednom okně,například v textovém editoru, zatímco ve druhém běží vysílání. Pokud ho pořad zaujme, může zvětšit televizní okno na celou obrazovku, a sledovat tak "plnohodnotnou televizi". Počítačový monitor má většinou mnohem menší úhlopříčku, a hodí se tedy spíše pro jediného diváka; pokud je ovšem k počítači připojen velký devatenáctipalcový nebo jedenadvacetipalcový monitor, může posloužit podobně jako televizor. Obraz na monitoru má však oproti televiznímu několik zvláštností. Moderní televizní tunery využívají pro zobrazení speciální funkci nazývanou overlay, kdy promítají obraz přímo do videokarty bez spolupráce s procesorem počítače. Pokud by si uživatel chtěl uložit na disk obrázek z běžícího pořadu, obvykle nemůže použít pouze tlačítko PrintScreen - na takto uložené obrazovce bude místo videa vidět jenom fialová skvrna. Je nutné, aby využíval programy, které byly dodány spolu s televizním tunerem - ty mají ostatně často vylepšené funkce. Při ukládání obrázku na disk dovedou například "dopočítat" více řádek obrazu, než kolik ve vysílání doopravdy je, takže obrázek je pak velký a dokonale ostrý. Dopočítávání obrazu funguje výborně v případech, kdy kamera ukazuje nepohyblivou scénu nebo objekty, které se pohybují pomalu - obraz krajiny či diskutujících lidí je lepší než v normálním televizním přijímači. Naopak v případě, když se objekty pohybují rychle (utíkající postavy, jedoucí auta...), je obraz vlivem dopočítávání horší - vytváří se na něm viditelné vodorovné proužky. Tento efekt je typický pro všechny levnější televizní tunery a znehodnocuje i ukládané obrázky. Mimo anténní vstup jsou téměř všechny televizní tunery vybaveny i vstupem pro video ve formátu composite a S-VHS. To dovoluje připojit k počítači videopřehrávač nebo videokameru. Existuje celá řada speciálních přídavných karet - videostřižen, které slouží pro profesionální práci s videem. Ty jsou však většinou velice drahé,jejich ceny se podle funkcí pohybují nad deset tisíc korun a výjimkou není ani překročení stotisícové hranice. Levné typy tunerů sice mají značně omezenou možnost práce s videem, ale pro běžné nahrávání plně postačují. Zajímavou funkcí televizních tunerů je také možnost ukládat filmové sekvence na disk. Obvykle se k tomu využívá prostorově náročný formát AVI, a proto tuto funkci využijí pouze majitelé větších a rychlejších disků - desetiminutový klip zabere až gigabajt místa. Teprve v poslední době se objevují televizní tunery nové generace, které ukládají přímo v úspornějším formátu MPEG,u něhož gigabajt místa na disku stačí až pro hodinu záznamu. Některé modely televizních tunerů jsou doplněny ještě dalšími funkcemi: umožňují například míchat běžící video přímo na pozadí desktopu, zobrazují teletext, při funkci preview nabízejí v okně malé ukázky všech nalezených televizních stanic a podobně. Často lze také předem nastavit čas a kanál, na kterém chcete sledovat program - a v danou dobu počítač sám aktivuje televizní okno. Luxusní modely těchto karet bývají někdy doplněny rádiem i dálkovým ovládáním: na monitor se připevní infračervený senzor, propojí se s televizním tunerem a uživatel si pak může pohodlně přepínat jednotlivé kanály jako na televizi.
Nejzákladnější funkcí tuneru je sledování televizního vysílání. Obyčejnému uživateli postačí jednoduchý televizní tuner, který pořídí v ceně okolo tří tisíc korun - za luxusnější poloprofesionální modely se platí až sedm tisíc korun. Při koupi si zákazník ovšem musí dát pozor na to, aby byl tuner upravený pro českou normu zvuku - v tuzemsku se totiž používá odlišné kódování zvuku než u vysílání v západní Evropě. S instalací televizního tuneru do počítače je vhodné se obrátit na specializovanou firmu. Poté už jen stačí do vstupu přídavné karty zasunout anténní vstup buď z běžné antény, nebo z kabelové televize. Nové karty jsou totiž vybaveny takzvanými hyperbandovými tunery, které dovolují naladit i kabelové vysílání. Jakmile je anténa zapojena, stačí nainstalovat ovládací programy - a pak spustit funkci automatického hledání kanálů. Počítač prohledá všechna dostupná pásma a vytvoří seznam televizních stanic,které si pak uživatel může organizovat a upravovat. Televizi je možné sledovat v okně Windows na obrazovce monitoru; člověk tak může pracovat v jednom okně,například v textovém editoru, zatímco ve druhém běží vysílání. Pokud ho pořad zaujme, může zvětšit televizní okno na celou obrazovku, a sledovat tak "plnohodnotnou televizi". Počítačový monitor má většinou mnohem menší úhlopříčku, a hodí se tedy spíše pro jediného diváka; pokud je ovšem k počítači připojen velký devatenáctipalcový nebo jedenadvacetipalcový monitor, může posloužit podobně jako televizor. Obraz na monitoru má však oproti televiznímu několik zvláštností. Moderní televizní tunery využívají pro zobrazení speciální funkci nazývanou overlay, kdy promítají obraz přímo do videokarty bez spolupráce s procesorem počítače. Pokud by si uživatel chtěl uložit na disk obrázek z běžícího pořadu, obvykle nemůže použít pouze tlačítko PrintScreen - na takto uložené obrazovce bude místo videa vidět jenom fialová skvrna. Je nutné, aby využíval programy, které byly dodány spolu s televizním tunerem - ty mají ostatně často vylepšené funkce. Při ukládání obrázku na disk dovedou například "dopočítat" více řádek obrazu, než kolik ve vysílání doopravdy je, takže obrázek je pak velký a dokonale ostrý. Dopočítávání obrazu funguje výborně v případech, kdy kamera ukazuje nepohyblivou scénu nebo objekty, které se pohybují pomalu - obraz krajiny či diskutujících lidí je lepší než v normálním televizním přijímači. Naopak v případě, když se objekty pohybují rychle (utíkající postavy, jedoucí auta...), je obraz vlivem dopočítávání horší - vytváří se na něm viditelné vodorovné proužky. Tento efekt je typický pro všechny levnější televizní tunery a znehodnocuje i ukládané obrázky. Mimo anténní vstup jsou téměř všechny televizní tunery vybaveny i vstupem pro video ve formátu composite a S-VHS. To dovoluje připojit k počítači videopřehrávač nebo videokameru. Existuje celá řada speciálních přídavných karet - videostřižen, které slouží pro profesionální práci s videem. Ty jsou však většinou velice drahé,jejich ceny se podle funkcí pohybují nad deset tisíc korun a výjimkou není ani překročení stotisícové hranice. Levné typy tunerů sice mají značně omezenou možnost práce s videem, ale pro běžné nahrávání plně postačují. Zajímavou funkcí televizních tunerů je také možnost ukládat filmové sekvence na disk. Obvykle se k tomu využívá prostorově náročný formát AVI, a proto tuto funkci využijí pouze majitelé větších a rychlejších disků - desetiminutový klip zabere až gigabajt místa. Teprve v poslední době se objevují televizní tunery nové generace, které ukládají přímo v úspornějším formátu MPEG,u něhož gigabajt místa na disku stačí až pro hodinu záznamu. Některé modely televizních tunerů jsou doplněny ještě dalšími funkcemi: umožňují například míchat běžící video přímo na pozadí desktopu, zobrazují teletext, při funkci preview nabízejí v okně malé ukázky všech nalezených televizních stanic a podobně. Často lze také předem nastavit čas a kanál, na kterém chcete sledovat program - a v danou dobu počítač sám aktivuje televizní okno. Luxusní modely těchto karet bývají někdy doplněny rádiem i dálkovým ovládáním: na monitor se připevní infračervený senzor, propojí se s televizním tunerem a uživatel si pak může pohodlně přepínat jednotlivé kanály jako na televizi.
