Televize Nova, Jan Tuna a úplné zmatení pojmů

Mediální obraz odchodu Jana Tuny je krystalicky čistým zmatením pojmů a dojmů. Jsem druhým hlavním aktérem a považuji za nutné vysvětlit, že výklad – zlý ředitel (překládáno cenzor) vyhazuje nebojácného novináře bojujícího za demokracii (překládáno Tuna) – je naprosto zavádějící.

Šéf zpravodajství Novy je přesvědčen, že Jan Tuna udělal chybu. | foto: Archiv TV Nova

Pravda je jiná. Novinář udělal chybu, byl za ni potrestán a trest nepřijal. Tečka.

Jan Tuna není trestán za to, že napsal otevřený dopis Jiřímu Paroubkovi. Tuna byl před volbu trest, nebo odchod postaven především proto, že nerespektoval základní pravidlo vnitroredakční komunikace v každém sdělovacím prostředku. Svůj krok předtím, než jej udělal, nekonzultoval se svým nadřízeným.

To není žádný tajemný trojúhelník novinář–manažer sdělovacího prostředku–politik. Jsou jen dva body, mezi kterými problém osciluje – novinář a jeho nadřízený. Novinář, který má důvěru ke svému nadřízenému, a manažer, který totéž cítí k lidem, za které má odpovědnost a které řídí.

Den po Paroubkově projevu se Jana Tuny ve Střepinách velmi hlasitě zastal kolega Stanislav Brunclík. Mimo jiné i touto větou: „... Musím říct, že si spíš umím představit propojení Paroubkovy strany s organizovaným zločinem než to, že Honza je placeným agentem ODS.“

Dva dny po Paroubkově projevu pak v Televizních novinách zazněla na adresu Paroubkova obvinění tato věta: „... Vedení televize Nova takové nařčení odmítá jako nepravdivé a bude premiéra žádat o omluvu, v opačném případě zváží příslušné právní kroky.“ Kdo tomu nevěří, ať si přepisy obou relací vyhledá.

Můžeme polemizovat o tom, zda zastání bylo dostatečné. Protože však Tuna dál natáčel kauzy, které se přímo dotýkaly ČSSD a expremiéra Paroubka, myslím, že to byl ten signál, co si vedení redakce o takovém obvinění myslí.

Honza Tuna mě postavil před problém, se kterým jsem se zatím nesetkal, a doufám, že už nikdy nesetkám. Povídal jsem si o tom s několika šéfredaktory v této zemi a jejich názor je, světe, div se, stejný jako můj. Veřejně korespondovat s jakýmkoli veřejným činitelem bez vědomí vedení redakce je věc, kterou novinář prostě dělat nemá.

Pokud někdo říká, že z celé události přímo čiší, že se chci zbavit zásadového a nezávislého novináře, nepochopil, že problém je prostě jinde. V tom, že v každém zaměstnání je nutno dodržovat pravidla a že za každé jejich porušení přichází trest. Ten Jan Tuna nepřijal. Jako novináře mě jeho odchod mrzí. Jako manažera redakce ne.