Co má ta přídavná šifra znamenat, do toho nám vlastně nic není; že se její podobnost s chemickou značkou pro molekulu kyslíku výborně hodí k účelům reklamním, je celkem nasnadě. Samotná změna vlastníka a názvu společnosti by nás, telefonní poplatníky, nemusela nijak zvlášť zajímat, nebýt toho, že nová firma vystupuje na veřejnosti od počátku a důsledně právě jen pod tou šifrou, a navíc nám ještě vnucuje její anglické hláskování, tedy ou-tú (což mimochodem připomíná tak trochu zvuk klaksonu). Absurdita tohoto počínání bije do očí (vlastně spíš do uší): proč by se měl kód pro odbočku španělské firmy působící v Česku hláskovat anglicky? Žádný Španěl by to jistě nevyslovil jinak než po španělsku, tj. o-dos. A co my Češi?
Bylo až překvapivé sledovat, jak snadno a rychle se česká veřejnost tomuto reklamnímu tlaku podvoluje. Ačkoliv, kdo ví? Třeba je to jen mediální "optický klam". Opravdu se všichni tak ochotně podvolujeme? Nejde jenom o to, jak tu šifru budeme vyslovovat: zda normálně po česku o-dva, nebo (bůhvíproč) po anglicku ou-tú. Otázka je, co si s novým názvem vůbec počneme - v naší, české jazykové praxi.
Můžeme užívat základního názvu Telefónica, i když tu budou jisté potíže se skloňováním, alespoň v psaném jazyce. Dostal jsem účet od Telefóniky? A když účet nesouhlasí, obrátím se kam? Na Telefóniku? Dlužím nějaký poplatek Telefónice? Budiž. Jenže oni nám pořád vnucují právě tu šifru! To bych tedy měl říkat: služby ou-tú mně nevyhovují, asi přejdu od ou-tú k jiné společnosti? Pěkně děkuju. A co když zítra Pražskou plynárenskou koupí zahraniční investor, tentokrát opravdu anglický, a zlíbí se mu označit ji šifrou A4? Budeme poslušně říkat, že odebíráme plyn od ej-fór? Mně by to připadalo dost trapné, ba ponižující. Anebo jsme si snad už zvykli žít ve světě natolik prosyceném všemožnými šiframi, samoznaky a víceméně neprůhlednými symboly, že nás nějaká ta značka navíc nemůže rozházet?
Pokud jde o telefon, řešení je po ruce. Ať už se stal vlastníkem společnosti kdokoliv, na povaze služeb, které poskytuje, se tím nic nemění: pořád jsou to služby telekomunikační. Proč tedy nezůstat při původním názvu firmy a neproměnit jej ve jméno obecné? To je v jazyce dosti běžný jev, že se výrobek (nebo určitá služba) pojmenuje podle podniku, který má v daném oboru prvenství nebo v něm obzvláště vynikl. Tak třeba lux (hovorové označení pro vysavač prachu) nebo karma (podle firmy Karel Macháček). Anebo xerox: název podniku se u nás stal obecným jménem pro jakýkoli kopírovací stroj. Proč bychom tedy nemohli nadále používat vžité slovo telekom jako obecné jméno pro jakoukoli společnost poskytující telekomunikační služby, bez ohledu na to, jak se sama nazývá? To slovo se dobře skloňuje (což je v češtině důležitá věc) a nese v sobě zřetelný poukaz k povaze toho, co označuje.
Nepřehlížím skutečnost, že v úředním styku je třeba zachovávat úřední název té které firmy a že také někdy nastane situace, kdy je třeba odlišit od sebe různé telekomunikační společnosti, které u nás působí. V běžném hovoru však přesná firemní nomenklatura nehraje příliš velkou roli; v našem každodenním životě je důležitější, jakou veřejnou službu ta či ona firma poskytuje; ale i tady se nabízí schůdné řešení: můžeme použít jednoznačného pojmenování ó-dvojka.
Podívejme se na věc z širšího hlediska. Případ s Telecomem se může v budoucnu opakovat u České pošty nebo u Českých drah. Privatizované instituce mohou čas od času změnit vlastníka. A pudem podnikatele je prosazovat svou vlastní značku, pochopitelně. Přesto pro nás pošta zůstane poštou a železnice železnicí.
Záleží jen na nás, jak se k přejmenování Telecomu postavíme: zda si sami zvolíme svůj vlastní, český způsob vyjadřování, nebo zda se zachováme jako konzumní stádo a budeme troubit po anglicku ou-tú.
