Státní firma nebyla prodána prý také proto, aby stále ještě státní Telecom zaměstnal ministra Březinu, náměstkyni ministra spojů i svého současného ředitele. Důvod, proč prodávat, by byl jasný: stát získá peníze a zbaví se starostí s řízením a kontrolou složitých kolosů.
Důvody pro "neprodat" však zvítězily: peníze by zinkasoval jiný kabinet, který přijde až po volbách. Krom toho vláda spekuluje, že cena telekomunikací časem znovu naroste. Rozhodnutím, které poslalo k ledu obchod za desítky miliard, navíc dala jasně najevo: nechováme se korupčně.
Zdá se, jako by neměla zájem o podivné privatizační "provize", nebo dokonce to značí ještě víc: že žádná taková provize neexistuje. To je pro voliče před volbami jistě příjemné zjištění.
Méně příjemné jsou předpovědi, že cena Telecomu v dohledné době nevyskočí na onu báječnou cenu, kterou měl, dokud se jeho monopol zdál nekonečný. Západní společnosti tehdy měly dost kapitálu, aby podíl na zdejším trhu přeplatily, zatímco dnes splácejí dluhy z obrovských investic a nechtějí zbytečně vydat ani korunu.
Vláda vyhlašuje víru v opak: lepší časy pro telekomunikace teprve přijdou, Telecom se ještě dobře prodá. Chtěli bychom tomu věřit. Je to sice jen spekulace, ale i politici mají právo se státním majetkem spekulovat. Když jde o prospěch státní pokladny, je to skoro jejich povinnost.
Rozhodoval se takto racionálně i "skoro už bývalý ministr" Březina? Nebo už myslel na slíbené teplé křeslo v této státní firmě? Zkuste potom věřit řečem, jak je odklad prodeje Telecomu výhodný. On jistě bude, ale jak pro koho.
