Osvícenští filozofové a kazatelé, kteří stáli u kolébky vědeckého pokroku, vánoční svátky využívali k tomu, aby kázali, kterak správně přes zimu uchovávat seno. Chtěli tím vzdělávat lidové vrstvy, stejně jako jim nutili povinné očkování (proti neštovicím) nebo zárodky sociálního zabezpečení a kontroly, které jejich následovníci v 19., a hlavně ve 20. století už jenom rozšiřovali. Určitě to všichni mysleli dobře a zázrak se stal: s pokroky vědy, medicíny i sociálního zabezpečení se nám žije nesrovnatelně lépe než předkům, kojenecká úmrtnost rapidně klesla. Jenom se vtírá pochybnost, jestli jsme s vaničkou nevylili i dítě.
"Jiný stav“
České zdravotnictví patří v celosvětovém měřítku mezi nejvyspělejší, a zpíval-li Ivo Jahelka v roce 1990, že "na pokoji osm lůžek - a nás deset je tu“, bylo to jen proto, že se na vyspělý vysněný Západ ještě nepodíval. Třeba výsledky našeho porodnictví se řadí mezi absolutní špičku, měříme-li je nízkou úmrtností novorozenců nebo matek v souvislosti s těhotenstvím a porodem. Zdá se tedy, že zdravotní péče je v nejlepším pořádku. Jenže žijeme ve vyspělé společnosti a nároky jejích členů se zvyšují. Některým lidem - a já se mezi ně řadím - už nestačí pouze přežít těhotenství a porod. Představují si, hnidopichové, že budou žít důstojně a vedle zachování života svého i života dítěte budou také normálně pracovat, fungovat a užívat si života. To však není tak samozřejmé.
Hrozba v lůně matky
Těhotenství je skutečně stav, který je v mnoha kulturách považován za zvláštní, dokonce nečistý. V archaických společnostech se k těhotenství a porodu vztahuje řada nařízení a pověr. Těhotné (a mnohde i menstruující) ženy musí žít ve speciálních chýších, aby ostatním členům společnosti neškodily.
Britská sociální antropoložka Mary Douglasová zaznamenala, že africký kmen Lele vnímá dítě v lůně matky jako neustálou hrozbu, a proto se těhotná žena nesmí přibližovat k nemocnému člověku, protože by se mu tím ještě přitížilo. Podobně věří i lidé Nyakyusa, žijící u afrického jezera Malawi, že dítě v matčině břiše může způsobovat různé špatné věci. Když se třeba těhotná žena přiblíží k obilí, sníží se jeho výnosnost, protože dítě, které v ní roste, část úrody ukradne.
dítě se "zaječím pyskem"Ještě nedávno se i u nás například věřilo, že těhotné ženě, která náhle spatřila zajíce, se narodí dítě se "zaječím pyskem“, tedy s rozštěpem rtu, případně i patra. |
Nemusíme však chodit tak daleko. I v naší společnosti se donedávna k těhotenství vázala plejáda pověr, které zachytila etnoložka Alexandra Navrátilová. Předpokládalo se, že těhotná žena je neustále ohrožena a působí na ni tajemné a nepříznivé síly. Proto byla raději izolována; pokud pro to neexistovaly závažné důvody, jako třeba práce na poli, neměla opouštět domácí prostor. Věřilo se rovněž například, že těhotné ženě, která náhle spatřila zajíce, se narodí dítě se "zaječím pyskem“, tedy s rozštěpem rtu, případně i patra. Byla-li těhotná u líhnutí prasat, určitě se jí mělo narodit dítě se sviňským rypákem atd. Těhotným však zároveň patřila řada výhod a úlev, například jim nemělo být odepřeno žádné jídlo, na které dostaly chuť.
Za tradičními omezeními někdy stály skryté důvody, třeba ochrana nastávajících matek před infekcí nebo zabezpečení jejich řádné výživy. Jenom se to občas vymklo. Třeba v některých rurálních oblastech Indie jsou těhotným zakazovány potraviny bílé barvy - mléko, sýry a další. Při současném hinduistickém vegetariánství a časté dlouhodobé podvýživě tamního obyvatelstva však tato omezení - míněná coby zábrana před určitým onemocněním - mají katastrofální dopad. Zákaz jíst mléčné výrobky totiž redukuje dostupné zdroje bílkovin a dalších důležitých látek a pro těhotné ženy i jejich děti má často fatální následky. Ve své knize je popsala indická autorka Mrinal Pande.
Pověry vymýceny
Tohle všechno se na první pohled úplně změnilo. Moderním (skoro) matkám už nehrozí uhranutí cizím člověkem, a mohou tedy vycházet na veřejnost. Kočárek není třeba shánět v šestinedělí, nýbrž s celkem klidným svědomím jej lze vybrat už před porodem. Budou-li však rodiče chtít, v obchodě jej uskladní a manžel ho může vyzvednout až poté, co se dítě narodí - co kdyby náhodou… Z potravin se těhotným zakazuje především to, co jednoznačně škodí plodu (alkohol a nikotin). Seznam zakázaného se však značně rozrůstá tím, že nedoporučuje ani potraviny se zvýšeným rizikem vzniku chorob ohrožujících plod (listeriózy, toxoplazmózy či salmonelózy).
Nechť tedy těhotná raději zapomene na játrové paštiky, nepasterované měkké sýry a sýry s modrou plísní, zmrazené maso a mořské produkty, nedostatečně uvařené vejce a maso, vnitřnosti, karbanátky, párky z hovězího atd.
Pak zůstávají už jenom ty pověry, které udržují sami rodiče - třeba proto, aby se jim narodila holčička nebo chlapeček. Lze to prý zajistit konzumací určitých potravin nebo početím dítěte za jistých okolností.
Těhotná žena jinak už může normálně pracovat a chodit do společnosti, těhotným je dokonce doporučováno, aby si užily kulturního života, vyrazily do kina, divadla, stýkaly se s přáteli. Je to na dlouhou dobu naposled. Ty obzvlášť zdatné mohou i cestovat, ale při volbě destinací pozor! - a s pokročilejším stupněm těhotenství se nastávající matka musí smířit i s tím, že ji na cestu nepojistí. Většina pojišťoven s ní sice bez problémů uzavře cestovní pojištění, které zahrnuje výdaje na ošetření, ale zpravidla už ji neupozorní na skutečnost, že tyto výdaje se od určitého týdne těhotenství nevztahují na pojistné události související s komplikacemi v těhotenství a případným porodem. Jinakost stavu těhotných tedy trvá, jenom se trochu proměnila. Místo čarodějů máme lékaře.
Lékaři a další zdravotnický personál dbají, aby nastávající matka i její dítě neutrpěly žádnou újmu. K tomu je potřeba řada vyšetření, opakujících se nejméně jednou měsíčně a v posledním trimestru stále častěji.
Nadto jsou nastávající matce odebírány vzorky nejrůznějších tělesných tekutin, krví a močí počínaje a poševním sekretem konče. A protože jsme v ČR vyspělí, nemůže to ani v bezproblémových případech dělat třeba porodní asistentka. Co na tom, že to lékař nestíhá a „pacientce“, která trpí nemocí zvanou těhotenství, může věnovat jenom pár minut? Nikdo se také neptá, má-li těhotná na plně vybavenou kliniku pár minut procházky, nebo dvouhodinovou cestu nacpanými dopravními prostředky, ani má-li čas čekat na vyšetření několik hodin v přeplněné čekárně. Těhotné ženy by samozřejmě měly mít přednost, jenže v gynekologické ordinaci se kupodivu muži, kteří by je pustili před sebe, nevyskytují. A lékařovo dobrozdání je skutečně třeba, v případě, že výsledky vyšetření nejsou v normálu, zajistí vám specializovanější sérii vyšetření a může vám nabídnout včasný potrat.
na dlouhou dobu naposledTěhotná žena už může normálně pracovat a chodit do společnosti, těhotným je dokonce doporučováno, aby si užily kulturního života, vyrazily do kina, divadla, stýkaly se s přáteli. Je to na dlouhou dobu naposled. |
Těhotná, která se pevně danému řádu zdravotnického zařízení nepodřídí, je přinejmenším neodpovědná. Personál jí dá jednoznačně najevo, že riskuje zdraví dítěte a skoro ho už zabila. Jistě tedy nebude problém přijít na předem sjednané vyšetření a hodinku dvě si počkat. Vy nemáte čas? Ale vždyť vás zaměstnavatel musí ze zákona na vyšetření uvolnit! Kde pracujete? Vy chcete pracovat? Uvědomte si, že jste těhotná a můžete třeba zítra skončit v nemocnici. Takový je dnes přístup zdravotníků k těhotným, které se snaží chránit a pomáhat jim. Cítíte se dobře a chcete pracovat i přes to, že již máte nárok na mateřskou dovolenou? Zapomeňte na to, odejdete v přesně stanovený den, který určí lékař, nikoliv vy. Od toho přece máme takovou sociální vymoženost, jakou je mateřská dovolená.
S blížícím se termínem porodu se zdravotní péče zintenzivňuje. Předpokládá se, že těhotná již je na "dovolené“, a proto má spoustu času, který tráví buď odpočinkem doma, nebo vyčkáváním u lékaře. Opravdu se nenudí, neboť musí podstoupit alespoň jedno vyšetření týdně, plus nějaké drobnosti navíc, jako je návštěva zubaře či obvodního lékaře. Pokud je stále vše v pořádku, je to podezřelé a stojí to za pozorování. Pokud je něco v nepořádku, musí se žena sledovat o to víc. Samozřejmě je přitom vhodné předepisovat a doporučovat různé léky a potravinové doplňky. Lékaři přece musí léčit.
Práce na celý úvazekProjde-li nastávající matka celým tím martyriem bez újmy na optimismu a někdy i zdraví, je doslova světicí s Marií srovnatelnou. Jít do toho znovu vyžaduje velkou dávku odvahy a sebezapření. |
Žije-li těhotná v Praze a vychází-li termín porodu neprozřetelně na čas Vánoc, poslední vyšetření si pěkně užije. Zodpovědná (skoro-)matka se sice s půlročním předstihem zaregistrovala do přeplněné porodnice, jenže to je jenom vstupní předpoklad. Poslední předporodní vyšetření je nutné absolvovat v ambulanci, která praská ve švech. Nastávající matky dostanou radu, ať přijdou na sedmou a vezmou si svačinu, méně než dvě hodiny to trvat nebude. Vždyť přece mají dovolenou! A tak společně s dalšími 120 těhotnými čekají na další v nekonečné řadě vyšetření, které má ochránit je i jejich dítě.
Přesné plánování, netušené důsledky
Kde se stala chyba? Pokroky ve zdravotnictví umožnily, že si většina z nás může dovolit zplodit pouze jednoho či dva potomky, a přesto se spolehnout, že se dožijí dospělého věku a s vysokou pravděpodobností přežijí své rodiče. Aby tomu tak bylo, je třeba pěstovat odpovědné rodičovství - a zdravotní péči - ještě předtím, než se robě narodí. Těhotná již není vnímána jako nečistá, přesto je její stav zvláštní a je třeba chránit ji i budoucí dítě, třeba i proti její vůli. Nechceme přece, aby česká společnost vyhynula nebo se potýkala s výraznými ekonomickými problémy kvůli nedostatku pracovních sil!
Souvislost mezi fyzickou reprodukcí a zachováním společnosti byla zřejmá i socialistickým plánovačům, kteří v sedmdesátých letech minulého století investovali do podpory mladých rodičovských párů s cílem podpořit jejich porodnost. Podařilo se jim to, mladí plodili a nezlobili. Porodnost v sedmdesátých letech výrazně vzrostla a lze říci, že babyboom byl úspěšně zvládnut počínaje navýšením kapacity porodnic, mateřských a základních škol i dalších vzdělávacích institucí. Plánování minulého režimu mělo i své kladné stránky a plánovací komise tehdy dokázaly celkem slušně spočítat, jaký dopad bude mít narození vyššího počtu dětí. V následujících letech proto navýšily kapacitu potřebných zařízení, která se s výchovou potomků pojí. Že by tehdy porodnice odmítaly přijmout rodičky nebo mateřské školy nepřijímaly děti kvůli přeplnění, bylo prakticky vyloučené.
Na Západ je cesta dlouhá
Právě dnes česká společnost čelí jednomu z důsledků tohoto vychýlení stabilního demografického přírůstku. Po odkládání porodů do vyššího věku, k němuž došlo s příchodem méně stabilní ekonomické situace a se zvětšením možností osobního i pracovního vyžití po roce 1989, se generace babyboomers rozhoupala k tomu, aby svůj život posunula do další etapy a obohatila jej o zkušenost s rodičovstvím a výchovou potomků. Těmto rodičům je dnes spíše kolem třicítky než kolem dvacítky a berou svoje povinnosti, k nimž se většinou vědomě rozhodli, značně odpovědně. Společnost je v tom podporuje hned od počátku. Má to však i slabé stránky. Plánování upadlo a lékaři nad těhotnými získali snad ještě větší moc než někdejší šamani - nebo socialistické zdravotnictví.
K přístupu, který je běžný v západní Evropě, se přitom neblížíme ani o píď, a proč také, když má naše porodnictví prokazatelně lepší výsledky? V řadě západních zemí je běžné rodit doma nebo v alternativních porodních domech, případně v nemocnici ambulantně, aby se porodnice uvolnily pro komplikované případy. V Nizozemsku za to dokonce rodičky mají bonus od své zdravotní pojišťovny. U nás je to naopak, porody doma jsou skoro zakázané a pojišťovny je neplatí. Ani všechna vyšetření a těhotenské poradny by zřejmě nemuseli dělat lékaři, ale proč by se vzdávali svého zisku ve prospěch soukromých porodních asistentek? - excentrické matky, které se chtějí vydat cestou alternativního porodu, si je přeci můžou zaplatit ze svého.
Ať už nastávající matka zvolí alternativní nebo standardní lékařskou péči, ve stávajícím systému si docela užije. Těhotenství je práce na plný úvazek, i pokud je všechno v pořádku, a projde-li nastávající matka celým tím martyriem bez újmy na optimismu a někdy i zdraví, je doslova světicí s Marií srovnatelnou. Jít do toho znovu vyžaduje velkou dávku odvahy a sebezapření. Světecké kvality však mají i mnozí budoucí otci, kteří se svými partnerkami hodiny a hodiny vysedávají v čekárnách, vozí je na vyšetření a pak je doprovázejí při porodu. Nebo je to tím, že prostě nemají nic užitečnějšího na práci, podobně jako zbytečně vyšetřující lékaři, laboranti, kteří popatnácté zkoumají krevní obraz či věčně aplikovaný ultrazvuk? Ten alespoň může nastávajícím rodičům prozradit pohlaví dítěte, pokud je chtějí vědět.
Doufám jen, že není pozdě na to, aby se naše zdravotnictví alespoň trochu přiblížilo tomu západnímu - hlavně v přístupu k pacientům. Jako nastávající matka bych v případě, že vše půjde bez komplikací, docela vystačila s porodní asistentkou a období po porodu trávila v domácím prostředí, které je mi milejší než nemocnice, kam patří skutečně problematické případy.
