Ceremonie se účastnili i prezidenti Ghany, Jižní Afriky a premiér Mosambiku, jenž zastupoval nedávno založenou Africkou unii (AU).
Prozatím je však Taylorova budoucnost jasná - odejde do horského sídla Calabar na jihu Nigérie, která mu slíbila udělit azyl. Podrobnosti dohody jsou však neveřejné.
Tuto zprávu vzápětí přivítala jedna ze dvou největších povstaleckých skupin, Lurd. "Pro nás je už po válce. Jakmile Taylor opustí zemi, zanecháme bojů a utrpení Liberijců skončí," řekl jeden z jeho vojenských vůdců, Sekou Fofana. Také ghanský prezident hovořil povzbudivě: "Očekáváme, že dnešním dnem válka skončila."
Znásilňování až do poslední chvíle
Ale ne všichni pozorovatelé jsou tak optimističtí. Libérie byla za posledních 15 let totálně zničena. Tři roky občanské války a dva měsíce obležení hlavního města Monrovie z něho učinily dýmající ruinu, ulice jsou posety nábojnicemi a statisíce bezdomovců jsou nakupeny v nepoužívaných skladech a továrnách.
Povstalci i vládní vojáci - kolem dvanácti let věku a mnohdy i méně - napadají dívky a ženy. Oběti prohlašují, že s tím, jak se režim prezidenta Charlese Taylora rozkládá, začínají vojáci na obou stranách se ženami zacházet jako s válečnou kořistí, neboť jsou si vědomi, že to může být poslední příležitost využít anarchie.
Organizace spojených národů v těchto dnech horečně připravuje smělý plán na přebudování infrastruktury a státní správy Libérie. Tento plán má kromě jiných bodů zahrnout vytvoření mírových jednotek o síle 15 000 mužů.
Problém může být v tom, že nová mise se má objevit v Libérii až v listopadu, a nahradit tak nedávno nasazené jednotky ECOMOG (západoafrického mírového sboru), v nichž hraje hlavní roli Nigérie.
Nejasná zůstává zatím role USA, které dávají v posledních dvou dekádách od Libérie ruce pryč. Velké naděje občanů však vzbudil již pouhý fakt, že tři americké válečné lodě se v pondělí začaly přibližovat k liberijskému pobřeží.
