|
Taxikáři chtěli okrást cizí političku - ZDE |
V říjnu se pokusili okrást německou poslankyni Cornelii Sonntagovou.
Až tento případ donutil pražský magistrát, aby se situací začal zabývat. Dosud tam poslal pouze 14 kontrol, šest řidičů jízdu předražilo. "V průměru dostal každý pokutu 250 tisíc korun," říká šéf odboru dopravy Jan Heroudek.
Taxikářskou mafii, na kterou MF DNES již upozornila, chce vedení města z okolí pražských vlakových nádraží vytlačit. "Tamní taxi stanoviště přidělíme správcům, kteří budou zodpovídat za úroveň poskytovaných služeb a dodržování pravidel," slibuje náměstek primátora Rudolf Blažek.
První příběh: Že krademe? Jen někdo
Jak to chodí na nádraží v Holešovicích, vyzkoušela ve čtvrtek reportérka MF DNES Zuzana Janečková, která se vydávala za anglickou turistku. Zde je její zkušenost:
Právě přijel vlak z Budapešti a na stanovišti taxi se mobilizují síly. "Takže pánové, jdeme na to," říká místní šéf, v rukou drží tácek od párků popsaný jmény řidičů.
Všichni si tu rozhodně nejsou rovni. Některým šéf rovnou přidělí pasažéry a jiní si můžou vybírat ve frontě cizinců. Podle vzhledu se snaží odhadnout, jak je kdo movitý. O chlápka v saku a kravatě, který stojí na samém konci řady, je mezi řidiči v kožených bundách zájem. "Počkejte, nechci předbíhat," brání se cizinec.
Na mě zbyl seriózně vyhlížející Antonín Matějček. Taxametr má zapnutý, usmívá se a na moji angličtinu kroutí hlavou, říká, že nepatří mezi jeho přednosti. "Všichni o nás říkají, že jsme zloději," stěžuje si. A je to pravda? "Krade jen někdo."
Na Smíchově po mně chce 20 eur. "Kdybych byla Češka, měla bych to u vás levnější?" ptám se anglicky. "Kdybys byla Češka, jezdila bys tramvají," říká v domnění, že mu nerozumím. A tak prozrazuji, že jsem novinářka. Rychle vytiskne lístek z taxametru a platím jen 290 korun. Cesta měří 6,6 kilometru a správně bych měla stát 240 korun.
Druhý příběh: Taxametr pod čepicí
Třebaže podobně drzé taxikáře se snaží politici už léta vytlačit, nedaří se to. Náměstek pražského primátora Blažek poslal německé političce Sonntagové alespoň omluvný dopis - i s upozorněním.
"Protože jste však ve stížnosti neuvedla žádné konkrétní údaje, nelze taxikáře, kteří se hrubě chovali a požadovali předražené jízdné, identifikovat, a proto, bohužel, ani postihnout."
Identifikovat znamená riskantní anabázi. Pokud chcete usvědčit taxikáře, který vás okradl, čeká vás nepříjemná konfrontace: pozvou si vás společně s řidičem na úřad. "Taxikář se tak při správním řízení dozví vaši adresu, čehož se lidé pochopitelně bojí. Jinak to nejde. Nemáme ochranu svědků jako u soudu," líčí náměstek Blažek.
Pražský magistrát tvrdí, že se snaží pochytat zloděje za volantem už dva a půl roku zvláštními kontrolami. Jenže zatím ne moc úspěšně. Nastrčení lidé vydávající se za zahraniční turisty už udělali 1365 kontrol. Ve 283 případech načapali řidiče, kteří předražili cenu. Jedna z nejvyšších lumpáren byla jízda dražší o 1480 korun.
"Problém je v tom, že kontroloři se bojí chodit na vlaková nádraží. Jinak by nepoctivce už dávno vytlačili," tvrdí šéf největší pražské taxikářské firmy AAA Jiří Kvasnička.
Další předražení odhalila spolupracovnice MF DNES Alexandra Klausmannová. Vydávala se za německou turistku a chtěla odvézt z hlavního nádraží v Praze k hotelu na Václavské náměstí. Tedy trasu, kterou lze pěšky ujít za pouhých pět minut:
Když vycházím z budovy hlavního nádraží, přiběhne hned chlápek a ptá se: "Taxi?" "Ja, bitte. Hotel Europa," odpovím německy. "Hotel Evropa, centrum, to bude 680 korun," říká anglicky. Namítám, že mám jen eura. "Nevadí, tak to bude 20 eur, o.k.?"
Ptám se, jestli je to k hotelu daleko. "Na tom nezáleží, to je paušál," říká řidič. "Z nádraží kamkoliv do centra to stojí 680 korun," tvrdí a ukazuje mi ceník, který má schovaný nad stínidlem v autě. Cedulka mi vyráží dech: centrum za 680 korun, Hrad za 1080 korun. "Nádražní paušál," opakuje taxikář dokola.
Jako by všichni taxikáři hráli nějakou hru: během jízdy se tváří mile, snaží se se zákazníkem povídat. "Praha je krásné město, Václavské náměstí, Staroměstské náměstí, Hrad," vypráví. Taxametr mezitím překryl kšiltovkou.
"Taxametr nein," tvrdí, když zastavíme před Evropou. Jako účet mi dá kus už připraveného papíru, na který rychle načmárá 600 Kč. Když mu dám 20 eur, spokojeně se směje. Okradl mě tak o 566 korun.
Třetí příběh: Nějak se dohodneme
Zdá se tedy, že na loupežníky za volantem nestačí ani současný systém kontrol. V parlamentu teď leží návrh zákona, který by radnicím umožňoval vzít nachytaným řidičům oprávnění. Problémy s předraženými taxíky řeší ve všech velkých městech. "Každá třetí kontrola zjistí předražené jízdné," říká vedoucí odboru dopravy brněnského magistrátu Roman Nekula.
Sebrat taxikářské licence nepoctivcům bude obtížný boj. I při třetí jízdě MF DNES byla reportérka Zuzana Janečková okradena. Jela z Václavského náměstí do Holešovic a platila 20 eur, tedy 620 korun. Správně si měl taxikář za 4,4 kilometru účtovat 155 korun.
"Tak čtyři stovky, slečno," žádá mne řidič. Nemám koruny, jen eura. "Tak to máme dvacet eur," vyhlásí řidič pro mě dost nevýhodný kurz. "Není to nějak moc?" ptám se. "To máš jedno, pak se nějak dohodneme, dáš mi, kolik budeš mít," říká si pro sebe v domnění, že mu nerozumím.
 Taxikář chtěl za cestu z Holešovic na Smíchov 600 korun, tedy o 360 korun více než má být. Když se redaktorka "prozradila", platila jen 290 korun. (25. listopadu 2004) |
 Tento taxikář předražil cestu z hlavního nádraží na Václavské náměstí o 566 korun. (25. listopadu 2004) |
 S tímto řidičem taxíku stála jízda z Václavského náměstí do Holešovic šest set korun. O 345 víc, než měla. (25. listopadu 2004) |
