Ano, jiní policisti nekradou. Ti nejsou dnes na programu.
Policista, který nekrade, není žádný pozitivní argument – to je samozřejmost, standard. Ale policie už je na tom jako taxikáři. Udělejte jakýkoli pokus, nastražte lákadlo, selžou. Nemají v mozku žádný taxametr mravů, který by jim včas naměřil – nebuď zločinec, když jsi policista. Pár stokorun! Velkých zločinů se policisté už dopustili. Teď jsou na řadě ty malé.
Dostávají tučné výslužky na odchodnou, mají péči, jakou lidé bez uniformy nemají. Právě teď dávají masivně výpovědi, protože za to dostanou masivní odstupné – urvat od státu, co se dá, to je etika policie.
Kdo se však postaral, aby u policie byli lidé s lepší morálkou, kteří za tak opulentní péči stojí? Policejní služba je tvrdá, těžká, zvláštní péče státu i odměna je na místě, ale je také na místě čekat od policistů zvláštní výkon. Policistou měl by si člověk být jist. Polož na stůl stovku, nechť projde sto policistů, stovka netknuta. Tak vypadá zdravý základ státu.
Policejní prezident velí sboru, kde se kradou peněženky. Potřeboval vtipný nápad redaktorů, aby se to o svém sboru dozvěděl? Jak ten sbor čistí od smetí? Jak ho vychovává, jak slídí po nepoctivcích, trénuje k poctivosti? Ví náčelnictvo, že i za ukradené peněženky je odpovědné?
Je politologická poučka – když policajti kradou peněženky, mají nahoře padat hlavy. Když nepadají, je to pro peněženky špatná zpráva.
