U vývodu sedí další žena s nůžkami a zpracovaný plast stříhá. Ten padá do vody, v níž se ochladí a ztuhne do třiceticentimetrových válečků. Takto recyklovaná hmota se dá použít jako základní surovina pro výrobu kyblíků, zahradních seslí či hraček.
Recyklace jede i v rozvojovém světě. Skvělé, že? Jen kdyby nebyla tak škodlivá pro životní prostředí.
Stodola, ve které proces probíhá, je zaplněna nechutnými výpary s plastovou příchutí. Přestože se nacházíme v nížině povodí Rudé řeky, dýchá se tu hůř než na vysokohorské túře. Pracovnice mají přes ústa roušky, ale ty spíše než jako ochrana dýchacích cest slouží coby elegantní doplněk oděvu.
Moje průvodkyně Phung Thi Phuong Hien říká: "V tom zápachu nejen pracují, ony hned vedle bydlí. Jsou tomu vystaveny 24 hodin denně." Navíc jejich domovy leží na okraji rozlehlé doutnající skládky, v jejíchž haldách se přehrabují lidé s nadějí, že naleznou kus kovu nebo plastu, který by mohli prodat na recyklaci. I nepřetržitý dým ze smetiště se zasloužil o to, že rakovina má ve vesnici Dao Xa pořádné hody.
Tato obec leží čtyřicet kilometrů od vietnamské metropole Hanoje. Je jedním ze dvou tisíc míst v okolí hlavního města, kde se všichni obyvatelé živí výrobou jednoho produktu.
V jedné osadě jsou jen hrnčíři, ve druhé výhradně výrobci vonných tyčinek, ve třetí dělají jen a pouze pro tento kout světa typické klobouky ve tvaru zploštělého kužele. Dao Xa je manufaktura na recyklaci plastu a papíru.
Peníze pro bohy z recyklovaného papíru
Balíky starých novin, krabice a kartony se válejí v obrovských haldách po celé vesnici. Tady by se Hanťa, hrdina Bohumila Hrabala ze sběrných surovin, cítil jako v ráji. Z použitého papíru, který v Hanoji vykupují po domech staré ženy a na kolech ho vozí k velkoobchodníkům, se tu hned louhováním ve vodě a chemikáliích vytváří nový produkt.
U jedné plechové továrny nakládají chlapci na vozík role balicího papíru, jejich sousedé se pro změnu specializují na karton. V další dílničce recyklovaný materiál za rachotu strojů rovnou stříhají na proužky o velikosti bankovek a tisknou na ně Ho Či Mina nebo Thomase Jeffersona. Takové "falešné" dongy či dolary se používají k tomu, aby se jimi na oltářících uctila božstva nebo se jimi symbolicky přilepšilo zemřelým předkům.
Veškerá odpadová voda v Dao Xa v různých odstínech šedivé barvy odtéká ze zapáchajících kaluží do řeky nebo zavlažuje okolní rýžoviště. Z rýže, kterou Vietnamci mají jako hlavní chod třikrát denně, se škodlivé látky dostávají do těla lidí. Rurální idylka se spřežením buvolů na poli hned přestane vypadat tak idylicky.
Obyvatelé vesnic-manufaktur si sice přijdou na lepší peníze než venkované, kteří se věnují výhradně zemědělství, ale platí za to zdevastovaným životním prostředím a hlavně svým zdravím. Jenže dobrému výdělku jde dnes ve Vietnamu vše ostatní z cesty.
Země na konci 80. let v hospodářství skončila s komunistickými experimenty a bylo povoleno podnikání. Od té doby jde Vietnam ekonomicky rychle nahoru. Negativem růstu jsou škody na životním prostředí, které lidé neberou příliš vážně.
Zelená česká stopa
Silnice bez přerušení lemují odpadky, džungle mizí před očima, v zemědělství se nadměrně využívá umělých hnojiv, velká města trápí smog kvůli zácpám (a to ještě místní preferují skútr před automobilem).
K tomu přičtěte ekologické škody vzniklé za války, když Američané ze vzduchu rozstřikovali po venkově defoliant Agent Orange a další chemikálie, aby v husté džungli mohli odhalit komunistické bojovníky.
"Je velmi těžké přesvědčit lidi, aby našli rovnováhu mezi ziskem a kvalitním životem," odpovídá Phung Thi Huong z Vietnamského fondu životního prostředí na otázku, co je největším ekologickým problémem země.
Pomoci se rozhodla česká organizace Development Worldwide, která v Dao Xe pořádá kromě jiného školení pro učitele a zhotovila kvarteto, díky němuž se místní žáci mohou formou hry naučit, k čemu všemu špatnému může vést znečišťování vzduchu, půdy a řek.
Samozřejmě pro vesničany bylo důležitější oddělení komunálních a průmyslových vod (recyklovaný papír pak nezavání po fekáliích) a zřízení malé čističky, na kterou je ze dvoustovky místních papíren napojeno čtrnáct. Místní mají v tomhle náskok. I rudá hanojská vláda už začíná zelenat. Uvědomuje si, že by rostoucí ekologické potíže mohly ohrozit stabilitu režimu, a tak přistoupila k prvním krokům. Velké továrny si pod hrozbou vysokých pokut musely zřídit čističky vody.
Očekává se, že vesnické recyklační manufaktury budou další na řadě. Při pohledu do zoufale mrtvé řeky v infernální obci Dao Xa si jen říkáte - už aby to bylo!
