Topolánek by měl reagovat. Proskočit hořící kruh třeba. Být lvem, který se nebojí ohňů, také není špatné. Někdo by však mohl říct, že nejde o lva, nýbrž o tuleně. A být tuleněm...
Humor nás jednou umoří. Řeší se teď, kolik pravicových stran se vejde na špičku Paroubkova nože. Nožem můžeš také rozumět naši malou republičku, která se na přirozeném radioaktivním podloží podivně rozkládá západně od Moskvy, východně od Paříže a jejíž obyvatelé díky tomu podloží v noci světélkují jako broučci.
Nabídka je zatím na tři pravicové strany. Je to málo. Pravicových stran může vzniknout mnohem víc, sedm, devět. Tolik je témat, v nichž se někteří pravicoví politici rozcházejí. A když se jedná o jiný názor, musí být k tomu názoru jiná strana, to pochopí i pravicové dítě.
Až těch devět stran vznikne, pustí se spolu do boje. Osm z nich totiž bude mít nesprávné názory a falešné postoje. Správná bude jen ta devátá. Bude to boj za pravdu a správný názor, tedy bude krvavý. V té chvíli budeme už potřebovat humoru mnohem víc, než ho dnes politici nabízejí. To už nevystačíme s tuleněm a sobem.
Česká politika trpí na zásady a otce zakladatele, naše tatíčky. Zásady se dodržují hlava nehlava, otců je nedostatek. Stranu bez otce neuděláš a boj o zásady je většinou velká špinavost. To se pak těžko dělá spravedlivá politika.
Příklad: Otec zakladatel Ruml založil Unii svobody (dnes nikdo už neví, co to bylo) kvůli zásadě, aby socialisti nevládli a aby pravice už nekradla. Výsledkem byla vládní koalice US se socialisty a podezřelá existence zbytečného senátora Rumla, který během senátorování vystudoval, což byl jeho přínos politice. US skončila jako ideový dealer drog, řečeno jednodušeji – jako úplný blbec. Sám Ruml-zakladatel to komentoval: Ti to dopracovali. Ale to už sám nebyl zakladatelem.
Porody stran mohou tedy dopadnout velmi špatně. Je to příležitost pro samozvance, kteří mívají chudý, o to radikálnější program: normální je nelhat, hoďte Lisabon do moře, snižte daně na deset procent, kamiony jen v pátek ráno, zrušte elektrárny. To jsou všechno samé pěkné věci. Pobaví, ale k politice to nestačí.
ODS má teď dvě party: jedna chce ke kořenům, druhá se chce rozkročit. První parta ví, že kořeny nedodržovala nikdy, vždy se rozkročovala ke kompromisům. Druhá parta prohrála volby, protože si voliči nevšimli, že je rozkročená. Považovali ji omylem za nemilosrdnou reformní sektu.
Obě ty politické party připomínají lásku chytrého pána s bříškem a krásné paní s ňadry: manželé se při obědě pobryndají, každý však jinde. Z toho pak vznikají nesváry pobryndaných milenců.
Pokud půjde vše dobře, bude jich devět druhů. Když je potřeba, někdo ví proč a někdo to pak volí, strany vznikat mají. I pravice, jako všechno, může mít víc tváři. Ale když pak následně budou lítat republičkou straníci s vystrčenýma očima a s odznaky Vyhubte ODS, vyhubte Stranu pravého okraje, vyhubte stranu Antievropan, bude zle.
Husiti se vyhubili navzájem, což bylo dobře. Když se navzájem vyhubí český pravicový lid, bez pravice dobře nikdy nebude.
Často se to vzájemné vraždění ani nevidí. Už ten Ruml neviděl, že chystá Zemanovi trůn. A slepý Zenkl byl v únoru '48 na sv. Kopečku u Olomouce na zabíjačce. V Praze právě Gottwald zabíjel jeho. A to je zajímavý námět pro kongres ODS.
