Jsou hezky upravení, ale do nástrojů dokážou pořádně mydlit. Však jsou také afghánští rockeři.
Za železnými vraty privátního klubu, která střeží svalnatí bodyguardi, před pár dny oslavili koncertem vydání debutové desky. Jsou první afghánskou rockovou kapelou. Říkají si Kábulské sny.
Jejich písně dobře souzní s představami afghánské mládeže, která už je unavená z bombových atentátů a talibanských útoků. Před necelými deseti roky, když ještě zemi pevně svírali náboženští fanatici z Talibanu, by za takové vystoupení skončili na hezky dlouho za mřížemi.
A to přinejmenším. Hra na hudební nástroje byla zakázaná. A zpívat se směly jen písně oslavující Alláha. Nyní Kábulské sny prorážejí cestu zatím nepočetné, ale rychle se vzmáhající místní rockové scéně.
Hrají Kábulské sny
Kolem provizorního pódia se shromáždila stovka Afghánců a cizinců. Mladistvě vyhlížející zpěvák a kytarista Suleman Kardáš opakovaně anglicky ječí "nejradši bych odsud prchnul", refrén jedné z písní alba, bubeník Mujtaba Habíbi tvrdí muziku.
Pravda je, že pro každého z tria muzikantů je útěk tou poslední věcí, o níž by přemýšleli. Chtějí být doma. Ostatně dočasný exil už mají za sebou, během nadvlády Talibanu pobývali členové skupiny v Íránu, v Uzbekistánu a také v Pákistánu. "Mladí Afghánci rockovou hudbu velice milují," říká baskytarista Siddík Ahmed. "A my jim přinášíme její domácí variantu."
Při další skladbě se někteří mladí začínají na parketu vlnit do rytmu. Pár jich popíjí i pivo. Ženy v šátcích, sedící po stranách, se rezervovaně kolébají.
"Opravdu to tady chceme změnit, chceme vidět něco nového," říká Hadí Marafat, zaměstnanec nevládní organizace. Rocková hudba měla velký podíl na pádu komunismu. Zda se jí podaří obrousit hrany islámského konzervativismu, to se teprve uvidí.
