Taliban do lógarské školy kulkami zasel strach, děti ale od vzdělání neodradil

Afghánistán (Od zvláštního zpravodaje iDNES.cz) - Krátce po půl jedenácté se otevírají brány školy v Kolangaru a ven se řítí desítky dětí. Hrají si a pošťuchují se jako ty české. Rozdíl je pouze v tom, že jsme uprostřed Afghánistánu, kde bylo ještě před pár lety vzdělání tím největším nepřítelem vládnoucího hnutí Taliban.

ŠKOLSTVÍ V AFGHÁNISTÁNU

Za vlády Talibanu přišly dívky o výuku úplně, chlapci se museli většinou smířit s náboženskými školami. Afghánistán má proto jeden z nejvyšších stupňů negramotnosti na světě. Děti se učí v lepším případě ve třídách bez topení, do nichž zatéká hliněnou střechou. V tom horším se tísní ve stanech na zemi, bez učebnic či jiných pomůcek. Podle statistik má jen 20 procent učitelů potřebnou kvalifikaci, jen necelých 30 procent dospělých Afghánců umí číst a psát a podle ministerstva školství se školní docházka týká jen asi 6,2 milionu dětí, tedy jen poloviny školou povinných dětí.

autor: PRT Lógar

Usmívající se ředitel stojí u vrat školy a s proutkem v ruce dohlíží na své žáky. Dobře ví, že chodit do školy pro ně ani dnes není úplně samozřejmé. A každému, kdo by snad zapochyboval, že je slábnoucí Taliban stále na blízku, to připomene očazená díra po průstřelu těsně vedle vchodu.

Své razítko do zdi otiskli před třemi lety povstalci, kteří ke škole přijeli na motorkách a začali pálit. "Nelíbilo se jim, že se ve škole učí dívky," vykládá vesničan Saíd Akbar Husejn. Při útoku rebelové dvě dívky zabili. Jen o pár dní později nastražili k cestě u školy výbušninu.

Rodiče chránili školu před povstalci

Místní se tehdy povstalcům nevzdali lehce. Rodiče drželi hlídky a byli odhodlaní budovu bránit. Talibanci už další útoky nezosnovali. Zanechali tu však po sobě strach, který čpí ze všech zdí budovy a osud školy poznamenal na dlouhá léta dopředu.

Ředitel dohlíží na žáky, kteří odcházejí ze školy.

Postižená holčička odchází ze školy v Kolangaru v doprovodu dědy.

"Ředitelka po útocích utekla a učitelky tu nechtějí učit," líčí problémy školy Saíd s tím, že teď je bezpečnostní situace opět horší a rebelové se mohou náhle vrátit. Pod ohořelým průstřelem se mezitím trousí děti, které si ostýchavě prohlíží podivné cizince v neprůstřelných vestách. "Pen, pen," žadoní ty otrlejší.

Rodiče dětí z Kolangaru drželi po útoku u školy hlídky.

Zdejší třídy by Taliban, který v 90. letech úplně vyloučil ženy ze společnosti, neviděl rád. Do smíšených tříd chodí spíše dívky, které se od první do šesté třídy učí jazyky paštú, dárí nebo základy historie a matematiky. Teď v bílých šátcích bezstarostně skotačí na poli a jen pomalu se šinou domů.

Školák z Kolangaru se domů trousí jen pomalu.

Děti z Kolangaru opouštějí školu, doma je čekají další povinnosti.

Po obědě se brány školy otevřou ještě jednou. To se domů vydají starší děti, které za sebou budou mít třeba i hodiny chemie nebo biologie. "Do školy chodí i dvaadvacetileté dívky, které za vlády Talibanu neměly možnost naučit se číst a psát," prozrazuje Saíd s tím, že ve vyšších ročnících už dívky studují od hochů odděleně.

Chalíd je hlavou rodiny už v deseti letech

Škola ale v Afghánistánu není pro každého. Zdejší chlapci často zůstávají doma, už v útlém věku tvrdě pracují a předčasně se z nich stává hlava rodiny. Jedním z nich je i přibližně desetiletý Chalíd Mohammad, který bydlí jen kousek za školou, do níž však zavítá jen občas. Doma ho drží starost o matku i sourozence.

Chalíd Mohammad se stará nejen o sklep, který pomohlo postavit české PRT, ale také o celou rodinu.

Civilní expertka Provinčního rekonstrukčního týmu (PRT) Zuzana Biniová přijela do Kolangaru zkontrolovat, jak místní využívají sklep, který pomohl český PRT vybudovat. Zemědělci by do něj měli ukládat ovoce a zeleninu, aby je později mohli prodat s vyšším ziskem třeba na trzích v Kábulu.

Desetiletý Chalíd Mohammad vysvětluje civilní expertce, že sklep na skladování zeleniny nemůže otevřít.

Sourozenci Chalída Mohammada si ostýchavě prohlíží návštěvu cizinců.

Vyjednává s ní právě Chalíd. "Mám zákaz vám sklep otevřít," vzdoruje vojákům a civilní odbornici. Po pár telefonátech tlumočníka ale mizí v útrobách domu a objevuje se i s klíči. Za chvíli nám sám sklep otevírá, abychom nahlédli, jestli ho zemědělci využívají.

Školáci z Kolangaru mávají vojenské patrole českého PRT.

Okamžitě poznáváme, že letos oblast zasáhly ničivé povodně, které pohřbily velkou část úrody. Dno sklepa je pokryté bramborami a cibulí. "Většinu vypěstovaného také sami spotřebujeme. Prodáváme, jen když je velká úroda," říká Chalíd s tím, že sklizeň letos s bídou uživí rodinu. Bez sklepa, se kterým pomohli Češi, by však situace byla daleko tíživější.

Sestra Chalída Mohammada si ostýchavě prohlíží cizí návštěvu.

Školáci z Kolangaru se udiveně dívají na návštěvu vojenské patroly.

Náš čas, který vyměřuje bezpečnostní situace v oblasti, se nachýlil. Rozjařené děti běží podél obrněnců a mávají. I za neprůstřelným sklem je ale cítit, že tyto tváře mají daleko světlejší vyhlídky než asi šest milionů afghánských dětí, které se do školy nikdy nepodívaly.

ČESKÁ POMOC ŠKOLSTVÍ v lógaru

Česká podpora školského systému v Lógaru spočívá zejména v opravách a stavbách škol. České PRT postavilo například dvě dívčí školy v okresu Chuši na východě provincie Lógar, které navštěvuje 640 žákyň. Opravilo nebo dostavělo další základní nebo střední školy v provincii. V současnosti je největším projektem PRT stavba střední zemědělské a mechanické školy v Pol-e Alam, kam by mohlo chodit i tisíc studentů a studentek.

zdroj: PRT Lógar