Je věcí policie a soudů zjistit, zda se lékařské komoře opravdu ztratilo přes třináct milionů z bohaté inzerce, anebo jde jen o pomýlené počty znalců.
Zda je cosi trestného na skutečnosti, že Rath pronajímal vydavatelce časopisu Klimovičové za nemalé peníze část svého domu, zatímco oficiální kancelář sídlila na půdě ČLK – anebo šlo jen o právně nenapadnutelnou malou domů, případně běžnou obchodní smlouvu.
Policie nechť vyšetřuje. Premiér nechť přemítá, zda sázka na „talent“ byla prozíravá. Občan se může ptát, zda je David Rath tím správným typem politika, který by ho měl reprezentovat ve vysokých funkcích.
Rathův talent – ten muž je bezesporu pilný, inteligentní – má extrémně ostré výčnělky. A ty jsou pro demokratického politika, jemně řečeno, handicapem. Ministr nemusí být milován, ale měl by být respektován i odpůrci, chce-li a dělá-li zásadní změny v resortu.
David Rath si proti sobě popudil nejméně polovinu lékařské obce, kdo oponoval, vysloužil si odznak zbohatlíka, milionáře, ódeesáka. Za slouhy ODS označil teď i vyšetřující policisty, přestože vnitro už osm let řídí jeho nová strana!
Politik nemusí být Mirek Dušín, ale jistou kulturou vystupování má disponovat. Pan Rath arogantně tituluje kritiky pojmenováními ze IV. cenové (paraziti, posera, vrtošivý stařík...).
Každý politik usiluje o moc, ale ten věrohodný jí nepoloží na oltářík své názory, jakmile se to vyplatí. David Rath kvůli ambicím zapřel spoluúčast pacientů, obrátil chválu IZIP v hanění.
Jako prezident ČLK říkal, že posuzovat vytíženost lékařů podle ordinační doby je "zavádějící", dnes už to "zavádějící" asi není, neboť lékařům dobu prodloužil. A prodloužil ji vyhláškou, i když si i vládní legislativci myslí, že ji už neměl právo vydávat.
Spisovatel Rochefoucauld řekl, že existují i zlé vlastnosti, ze kterých se rodí velké talenty. Rathův talent ve vládě končí, poslanecký s imunitou brzy začne. Policie by měla bez pochybností vyšetřit, zda mezi Rathovy "zlé" vlastnosti patří pochybné nakládání s cizími penězi. Anebo zda je nevinný.
