Taky bych se bál

Vezměte to tak. Máte malý domeček na předměstí. Na sousední pozemek přijedou buldozery a vyhloubí obrovskou jámu. Ptáte se na úřadech, k čemu ta jáma je. Tam vám odpovědí, jak na úřadech odpovídávají: To je taková užitečná stavba. Po čase příjdou stavebníci a vám za humny vyroste betonová krychle. Místostarosta vás ubezpečí, že to monstrum je spalovna na tuhé odpady, je zbudováno Rusy a Američany, a je dokonale bezpečné. Velmi se vám to nelíbí, ale co můžete dělat? Trochu křičíte a jste stavebníkům pro smích.

Spalovna je za velké slávy, přijede i starosta, spuštěna.

Třetí den vás probudí smrdutý dým. Místní rozhlas vás ujistí, že jde o drobnou závadu, které se stávají všude ve světě, olbřímí spalovací kotel je však naprosto bezpečný. Sedmého dne vám sklep vyplaví voda. Selhalo těsnění, řeknou vám. Po dalším týdnu se vrátí děti ze školy úplně umouněné. "Neodhadli jsme tlak v odpopelňovacím potrubí," přiznají se majitelé spalovny. "Na odstranění závady se intenzívně pracuje." Nemyslím, že jsem člověk, který je náchylný podléhat panice, ale bál bych se.

 

Takže Rakušany úplně chápu.